Slovo vodn
Poptvm - nabzm
Cesta dalek s Authorem ...
Pehled cest
Cykloundr (1997)
A na okraj (1998)
Dolomity (2005)
Nkolik jezer Alpskch (2006)
Zakarpanda (2009)
Schwarzwald (2010)
esk rj (2010)
panlsko (2010)
Turecko a Jadran (2011)
dolm ek (2012)
Kapodakie (2012)
Balt a Skandinvie (2013)
Maroko (2014)
Vltava (2014)
Rodinn dovolen (2014)
umavsk rallye (2014)
Rodina v akci (2014)
Britnie (2015)
Slovensko (2015)
Slovensk Rj (2015)
Balkn (2016)
Korsika (2017)
Dunaj ns spojuje (2017)
Fotogalerie
Co jsem vidl
What I saw
Kde jsem se fotil
Where I took pictures
Kde jsem spval
Where I slept
Kudyma jsem jezdil
Which way I rode
S km jsem se potkal
With whom I met
Mn nejvzcnj
The dearest for me

Balt a Skandinvie 2013

21. 5. - 16. 7. 2013


Zobrazit cestu na vt map

Potm se na orbitreku v gari triko za trikem, podveer za podveerem. Rytmus pohybu a mozek pi ivot v stereotypu pohybu mi pomhaj udrovat decibely takt z rdia. Radji bych pi tom poslouchal mluven slovo z Prahy. Ale to nejde. Dynamick pohyb, si d dynamick rytmus. O nic jinho stroji na stroji nejde.

Oi zamstnvm bloudnm po map Evropy, do kter po celou dobu umm skrz zaven vka. Brousm po cestch Turecka, panlska, Ukrajiny, stejn, jako kdy v Lidlu vybrm zeleninu: paprika, mrkev, pekingsk zel...

Hledm cestu, kter mne svede uvajc si svobodn volby. Vm, e nkam budu chtt na konci jara od tepla rodinnho krbu vyrazit - ale kam? Do t garov mapy zaznamenvm m minul cesty. Jist ruka eny Jiiny, mi v n fixou obtahuje zatky silnic na kterch jsem v minulosti brousil vzorek. Vechny jsou jin od Zbehu. Nejsevernji jsem byl v Ukrajinskm Sambiru, kter je na "severu" asi tak, jako Ostrava:-) Mm rd teplo, a o przdninch - kdy je teplo i severnji od Zbehu- chci bt a vletovat s dckama, dokud mi o to stoj. Take: pravdpodobn i v roce 2013 pojedu na jih, asi do panlska, rad mi rozum, akoli srdce adon o sever. Do Skandinvie. Pr tam je pkn proda. Velk uitel Honza Vlask na Norsko ned dopustit..., jenome v dubnu tam bude asi jet kosa. Nevm, eknu si vdycky slzajc ze stroje. Jet je as se rozhodnout...

Druhou dubnovou sobotu vzduchem poletuje opodn snh a Orel pod turnaj ve stolnm tenise. Po dopolednch utknch jedu dom na obd. Pi nvratu do kaku (Katolick dm) potkvm u mapy Olomouckho kraje ped knihovnou, rozkromo nad kolem stojcho, cykloturistu, jak vystienho z cykloturistickho asopisu. Mrumilovn se zjmem te prstem v rukavici mapu Olomouckho kraje, zatmco erven cyklobrany svt vstran kolem sebe. Je ke mn zdy, pospchm, a tak blzna v uance minu bez vitek svdom, e jsem si s kolegou nepodal ruku. Pak m to ale ned, a obloukem se vracm. Poradit, kudy kam, a -hlavn- abych vyzvdl, pro se tu prohn na kole, kdy vzduchem poletuj vloky snhu. Ta kombinace mi pipad zajmav. Po obrtce u nj ladn dobruju svou do hnda orezlou skldaku.

"Ahoj! Kam v takov zim?", zanm vyzvdat. Borec ke mn od mapy pivrt svou sndou tv. A pede mnou je dal neobvykl pohled - to jsem neekal. "Kam jede?", ptm se jet jednou cigna (chcete-li Rma), za nho jej pokldm. Odpov vak nepichz, a tak se ptm zetelnji (nedbm-li, mm problm s vslovnost): "Odkud jsi?", a kdy zase nic - tak mu pomhm jak dtti v matesk kolce, piem artikuluji jak logoped: "Jsi ech?", a kdy zase nic, tak pidvm: "Are you strenger?" (Jsi cizinec?). "Yes". "A odkud?" "From South Africa", ekne on a mn zane padat spodn elist. "Ty jsi z Jin Afriky?", opakuji po nm nedviv, jakoby sv pvodn tvrzen ml poopravit na: "Jsem z jin Moravy". Jenome on trv na svm: "Yes, Im from South Afrika". To u mi spodn sanice pad docela. Slzm z kola. Podvm ruku. Skldm obvykl frzovit vty. Pomhm vybrat cestu do Olomouce. Zvu jej na obd k sob dom. Volm organiztorovi: "Franto! Z odpolednch utkn mne vykrtni. Potkal jsem kluka z Jin Afriky, co tudy jede na kole do Kambode". Franta mi nerozum, anebo nechpe (jak by tak mohl). "Odpoledne nehraju!", ukonuju hovor strun a velm: "Let go, folow me, my frend, to my home for lunch!".

Ke mn to je kousek. Doma mu veloped zatlam do gare a ukazuju svho Missiona. Na map v gari si ukazujeme sv cesty - jede z Norska! Jdeme na obd.

Mj host se jmenuje Eric Herrmann a je dttem smenho manelskho pr (Nmec + Jihoafrianka). ije v JAR a pracuje jako ornitolog, sledujc migraci tanch ptk. Spolupracuje s Norskmi kolegy a tak v loskm roce podniknul cestu Nordcap - Berln, kde si u rodi schoval kolo, a odkud vystartoval na leton pou do Kambodi (pedtm nikde jinde, nikdy jindy, na kole necestoval!). Tam a jsem nebyl, a tak m rady: kudy kam jak, kon 1000km za Ankarou v Tureckm Kaysery. Radm mu, i kdy vm, e si porad i bez nich. Vce ne o rady jde o to tlachn kolem. Nicmn pes to Kaysery, k m pote, skuten pojede...

Po obd a potlachu jedeme do kaku, kde u je samozejm dohrno. Erich pinec moc neovld a pesto je atrakc. Jihoafriana na soupisce astnk turnaje zbesk Orel hodn dlouho neml. Pomh uklidit stoly, za odmnu dostv prek a limo (nepije alkohol). Veer jdeme k Vodikm, kde nm pehrv fotky z Norsk cesty. Leskne se to v nich snhem, moem a prodou. Zima z fotek sl jak z oteven lednice. Na nkolika z nich je jeho zasnen stan a klikat had pneumatik vytlaen do snhov beky. asnu. Nad krsou fotografi, a otuilost tla. "Pro jsi tam jel v zim?", ptm se. "Musel jsem, kvli ptkm". "Jo", pitakm j chpav - nechpav, jako bych to i j dokzal. Opeenc m ve sv fotogalerii spoustu.

Dal den se loume. Je nedle, ped devtou. Mohl bych jet s nm, ale ve potebn bylo eeno, vykonno. Te dm pednost fotbalu o devt, ped plouivou cyklistikou s naloenm dlkoplazem. Ne, nejsem na hiti tm nepostradatelnm, kter lehce pjme stlenou pihrvku, obehraje protihre a mkce pole m dl a "umlka" zaust. Ne, to nejsem. Ne nhodou, mm smvnou pezdvku - Vynlezce kliky. Jenom m bav probhnout se po hiti. Zpotit se v chumlu jinch, a pak v tom klubku sedt na pivu a vst pojiv stokrt pevkan ei o tom, jak se to mlo hrt. Kdo, kde, kdy ml stt, aby to mohl hrt tak, jak to nehrl.

Na rozlouenou (krom balku z jdla a okoldy) Ericha obejmu a strm do zad. Jsem na mkko. Stejn, jako kdy jsem se ped asem louil s klukama vracejcma se z ny do rodn Francie (ano, dvouletou cestu vedli pes Zbeh). Byl v tom vak rozdl, tehdy to bylo v lednu. Po jeho odjezdu mi ped oima zstvaj jeho fotky. V mstnosti jeho nvtva. A v hlav probuzen mylenka, dvn pn: jet letos do Skandinvie.

(Erichova vzpomnka zde na jeho webu http://www.cyclingtheworldforbirds.blogspot.cz/search?updated-max=2013-09-19T00:16:00-07:00&max-results=7&reverse-paginate=true)

Po zim nepli tuh (na bkch nad Zbehem jsem byl jednou), pichz obdob zimy nestupn. Msto aby prelo, sn. Myslm na Erika v teple domova tden po tdnu. trnct dn ped dnem "D", pod jet nevm, kam pojedu. Dle netu je ve panlsku 20 a ve Finsku 10 stup. Ve tvrtek, (deset dn ped odjezdovm pondlm) se rozhoduju pro cestu na sever. Jak mi tam bude? Kdo v?

Balt a Skandinvie 2013

Je pondl 20.5 2013. Absolutn, totln, nitern se mi nikam nechce. Jak moc, to vm jen j, a Terka, k n se v posteli pitulm na rozlouenou jet pedtm, ne se Zuzka s Ondrou probud. To u musm bt mimo. Ped sedmou prchm. Musm zmizet, abychom neronili slzy (j a dti). Tta s mmou mne doprovz na vlak. Prv pijd. Jsem rd, e byly u verejho rozlouen. Konen si pestanou myslet, e odchzm s lehkost Honzy Vlaska, krejc v jeho stopch.

Krabice s bicyklem na kolekch evel po nstupiti. Vagn pro zavazadla by ml bt pt, ale nen. "Kde je vz pro spoluzavazadla", ptm se prvod. " V tto souprav nen". "Jak to- nen, v informacch mi ekli, e jo. e si do tohoto spoje mu vzt takovhle spoluzavazadlo", divm se j, zatmco vteiny plynou a j zstvm posledn nenastoupen pasar na zbeskm pern. "Kam si to mm dt?", dorm na ni dal otzkou. "Jete dalm spojem", rad mi ona smrn. "To nejde. V Praze musm bt vas. Potebuju jet tmto vlakem!", trvm na svm j. "Tak dobe", ustupuje prvod a ukazuje mi na ocelov dvee s logem vozke: "Tam si to mete dt". Na pern stavm stelhbit krabici na vku a pak ji pokldm o ti schdky v do rovn podlahy vagnu. J mvm rodim, a prvod strojvdci. Dvee bouchaj. Vlak se pomalinku rozjd - a s nm i tento pbh. Koktail, umchan ze zitk dn minulch, ptomnch i budoucch. Verejka, dneka a ztka. Pospolitosti, kterou (mon) umm tlumoit, ale ne, od sebe oddlit. tte anebo nechte bt, ale nenute mne m vzpomnky, pocity, trhat, gumovat, zapomnat. Bom se do alounn eskch drah. Za oknem se se mnou lou znm krajina. Kostel. Rybnk. Silnice. Chatov osada Ve se ode mne vzdaluje nezadritelnou rychlost. Pipadm si jak exulant, proti sv vli vyhotn od rodiny.

V Praze na mne ek dobrk Matou s fungl novm fordem, do kterho krabici pekldm. Veze mne na "Varavskou" zastvku autobusu. "Ahoj Maty! Ahoj esko!"

Za oknem sleduju setmlou polskou krajinu a asomru nad ulikou. Ve Varav mme bt tsn po plnoci, co nememe stihnout. Podle nvstidel je toti 80km ped nmi, zatmco do plnoci zbv deset minut A v jednu rno mm pesedat na jinou linku, kter mne zaveze do Litvy, a nikoli do Bloruska, kam m tenhle bus as pjezdu dle hodin nad stedovou ulikou uplynul, ani by se nco stalo. Nikdo neprotestuje, tak i j mlm. Dle mobilu jedeme sprvnm tempem. Konec konc, co taky mu dlat?

Praga. Tak se jmenuje vchodn st Varavy, kde je terminl, na kter pijdme. Jdu za idiem. Ukazuju mu jzdenku s asem pjezdu a odjezdu dalho spoje, a na display hodin, poukazujc na rozdl. Pizn-li zpodn, tak si mu eknu o svezen k Polsko - Blorusk hranici. Rozeen vak je jin. as v busu je Blorusk, a j se tedy obval zbyten. Busman mi ukazuje, kam mi pijede dal spoj a vydv krabici s kolem. Oputn zstvm stt na pern.

Mrhol. Kolem m chladiv pusto a przdno. Linka do Litvy by tu u pl hodiny mla bt. Ale nen. Zeptal bych se, ale nen koho. Podval bych se na njakou ceduli, ale dn tu nen. Vytm si, e jsem nedobhnul jedin bus, kter za tu dobu pijel. Co kdy to byl on? Ten mj? Jestli jo, rno slom kolo a pojedu dom eit neeiteln, zima vn, zima ve mn. Z chladna mne vyv mj spoj s hodinovm zpodnm. Nevm, jestli jsem, nebo nejsem, rd.

Je 21.5 2013 06.30 rno a j vysedm (po dvaadvaceti hodinov jzd vlak-bus-bus cca 1800k) z busu Eurolines. Prelo celou noc, a i te vlezlou rann zimou mrhol. Pesn takto jsem si prvn vandrovn den "pedstavoval". Do konce dubna u ns snilo, a j jedu na sever! Klepu si na elo. Vybaluju a skldm Missiona z krabice. Po oku sleduju ospal "rumec" na autobusku litevskho Kaunasu. Pohyby mm pomal, soustedn. Jednak aby mi nkam nezapadla njak matika. A taky, e nen kam spchat. Mm obvykl "pedstartovn" pocit, e se mi vbec nikam nechce. e jsem tu proti sv vli. e proti lidsk pirozenosti upednostuju nejist, ped jistm. Poteboval bych parka, s nm bych se hecnul, o kterho bych se opel. Te a tady. Je to situace, co znm z dtstv - sm se svm strachem. Nezbv ne doufat, e jakmile se dm do pohybu, poprv lpnutm roztom rfky, zmoknu a uschnu, tak se mi strachem z neznma vysublimovan sebevdom navrt a bude mi zase fajn. To u bude rozhodnuto, u nebude nvratu. U nebudu muset eit m obvykl dilema: zda to, co opoutm, stoj za to, za m odjdm. V tomto ppad za Skandinvi. Zda dlm dobe, kdy vedn jistotu mnm za nevedn nejistotu, atd. Otzky, kter em pravideln ped odjezdem s gradujc tendenc. Cel rok na sob peliv pracuju, abych tu mohl bt, a te toho lituju. Co dal bych za vedn ivot, pln jistot a stereotyp vedouc k snadnm clm. Jsem rozporuplnostmi rozpolcen lovek ztracen v detiv Litv. Veer pestane mrholit.

Po vcemn kvalitn (protoe hlavn) asfaltov silnici pijd do vesnice iaulai proslaven Horou K. Co je vlastn jaksi hbitov pro ke a jin nboensk relikvie. Hora K je jedinm mstem, kter jsem si tu v Pobalt vybral (sp mi jde o poznvn vedn krajiny ne o navtvovn turizm) za nvtvu, a dobe jsem udlal. Onen devem obloen pahrbek m svho ducha, svoji krsu. Nsobenou sluncem, co mi od rna heje zda a fuje dui.

Pobaltsk krajina pol, je poset devnmi domeky rzn velikosti a kondice. V mstech i na vesnicch jsou krsn kostelky z ervench cihel, kter nezapou nmeck emeslnky a architekty. (Kdybych tu vsadil fotku toho zbeskho od tovrnka Brasse, nikdo by nepoznal, e sem geograficky nepat). V polch le obl obludn velk bludn kameny tu zanechan ledovcem. Slunko svt. Parda.

esk kamion troub a za mstem zastavuje. Jede do Ruska, sm od sebe mi nabz svezen. S dky odmtm - jet je moc brzy.

Ped lotyskou Rigou vhm, zda j projet i objet po obchvatu. Nakonec volm objezd. Nechce se mi zabedvat do dopravn tlaenice (pozdji toho budu litovat. Riga je pr supr). V noci se poprv schovvm do citadelli ze stanovho pltna s levou, e tak budu ueten ped bodly komr. Tu noc to je poprv, aby tomu pak u nebylo jinak.

Na benzinov stanici za Rigou se zdrm suenm stanu, a tak mne dojd kolega s polskou vlajekou. Jmenuje se Bieniek Mieczyslaw. Mme toho neekan mnoho spolenho: stejn jako j je "Mietek" (jak si ho skomolen pojmenuji) 1 - invalidnm dchodcem, 2 - dostal na cestu kolo od author.pl, 3 - jede na sever. Lpe eeno na pln sever Evropy, na Nordcap. M ambice jsou o dost skromnj. Mm nejsevernjm (a nejsmlejm) clem je, o galusku pekroit polrn kruh v Rovaniemi. Nov kamard vychvaluje Rigu. Spal v njakm monastru polskch vcch jejich adresu si pivez z domoviny. Star msto je podle nj "bardzo pkne".

Mietkovu (logickou) nabdku, abychom jeli spolen (nelogicky) odmtm. U nkolikrt jsem se pokusil spojit s nkm sly proti vtru, proti kopci, a vdy to dopadlo tak, e jsme se po dvou dnech (v dobrm) rozeli. Nejde toti pouze o to "jet s nkm", nbr taky (hlavn) o adu jednoduchch i nejednoduchch rozhodnut: kudy jet, kde zastavit, jak moc odpovat a lapat do pedl, kde nakupovat, jak se stravovat, jak vystupovat na veejnosti (ne kadmu mj model cykoturistiky a la Vlask dovolujc ve pmo nezakzan vyhovuje), kde spt, a hlavn - jak spolu komunikovat. To vechno jsou otzky, kter ze mne dlaj proti m vly, slovho cykloturistu, kterho mrz, e nem parka na startu, a pi zdlen zitk, ale ktermu absence parka nevad pi een ve uvedench otzek. Podnm ruky se rozchzme - abychom se nsledujcho mrholcho rna znovu na krajnici k oboustrann radosti potkali.

Kad zvl᚝ jsme to dothli do jedn vesnice a spali kousek od sebe. Smjeme se tomu a hoekujeme na verej protivtr Tentokrt vzv : "Pome pospolu" nen dvod odolvat. Budoucnost uke kam a dokeme "pospolu" dojet. V tuto chvli jedeme borovmi lesy smr Tallinn.

Uplynul dny a kilometry potvrdili, e existuj vyjmky a mnou oekvan nesoulad se s Mietkem nekon. Naopak. Jede se mi s nm moc faj. Vzjemn se pizpsobujem a doplujeme. K radosti s druha pispv i poas, kter ns zahn do ekren, a nuda z ekn se ve dvou lpe trv. Zatmco jeden, me ledatak spt, jst a nebo zpytovat svdom, e je tu a ne jinde, tak dva vykldnm vtip rozhn chmury na dui. Za komunikan jazyk si my slovan svtcky odrodile volme anglitinu. Take, nejastj pokyn: Pojedeme!, zn asi takto: "We can go", a pot co se nic nedje nsleduje rusk verze: "Mno jcha", s tm e obvykle nsleduje finln pokyn: "Tavarii! Na rowery! Ndo nam jcha, ue net daa!" Mietek pak k tomu jet pid svoj floskuli: "Mietek niema kilometru". Todle zakavadlo bude kat, i kdy jich bude pes 150 - jako by se bez nj nerozjel.

Tallinn, moc pkn msto s historickm centrem na kopci nad moem. Baat ve, zrestaurovan omtky, ulov dldn, kivolak uliky, sniv tny muzikant v loub dom, pohledy na pstav Moc pkn.

Za 45e peplavujeme do Finska, do Helsinek, "slabm odvarem" Talinu. Co Helsinkm chyb do krsy, to jim pebv na lidnatosti, take vymotvka smr Lahti je komplikovanj ne by nm bylo milo. (Mietek odmtal k vypadnut z msta pout dlnici s cedulema Lahti jako vrata, a m se nechtlo nutit mu svj anarchistick styl). Docela jist bychom se tam motali jet dnes, kdyby se nad nmi neslitoval kluk s vozkem pro dt a podstatnou st tohoto bludit neprojel s nmi.

Za Lahti kon roviny a zanaj mal drobn kopeky, mezi nimi se ln pevaluj modr jezera s ostrvky a ostrovy. Zem tisce jezer nm le b pod kolama. Ostrovy spojuj mosty pes modravou hladinu obklopenou lesy. Mosty z lesa do lesa. Od vody k vod. Pro oko moc kouzeln krajina.

U obchodu ns oslovuje Kari Kajakka. Vysokokolsk profesor v penzi. Zve ns k sob na nvtvu. Slibuje span, koupn, saunu a zitky. Diktuje GPS souadnice svho srubu. Nevhme a nvtvu pjmme. GPS souadice jsou nm vak k niemu, proe ani jeden z ns nem GPS, kterou tu (aplikovanou do telefonu) maj pln vichni koho se zeptme, a tak si nechvme nakreslit mapku. V podveer jsme u nj.

Pivtn je skuten velkolep -ampaskm. Pkn chatka Kariho pipomn brloh. Vude se vl njak pedmty. Venku i v domku. Hromdky textilu roztrouen po podlaze se ms s pedmty pro dm, zahradu, rybolov i les. Zestrlho hippika Kari nezape. To m a Metkovy nevad, naopak. Lb se nm jeho svrz, kter se vak mn zamlouv jeho pan, kter si svj srub postavila na dohled od nj. Po veei ns Kari bere na projku po jezee. Pevvajc motor, rozprv o rybaen, ktermu se tu ve Skandinvii vnuj zejm pln vichni. Neobvykl zitek lunkovn mezi ostrvky po finskm jezeru nm zpestuje na vodu pistvjc hydropln. Pak opkme klobsy. Sedme v pltnkch u stolu, aby ns sosci nebodali. Na noc ns Kari ubytuje v chatce. Na rno je slben sauna.

tpeme palky naezan motorou pilou a roztpme kamna s lvovmi kameny. Kdy je msnstka (ve vedlejm domeku) dostaten vytopen, tak si do n vlezeme a ty kameny polvme vodou. Mstnstka se pln prou, a dky nutnosti neustlho pikldn i kouem z kamen. Potme se, vykldme a to ti kroky od jezera. Ve z toho m sv kouzlo. Ve.

Kariho vben, abychom vydreli do veernho rybolovu odolme. Mme ped sebou dalekou cestu a krsnho poas je teba vyut beze zbytku.

Mietek je vyloen komunikativn typ. Nedl mu problm (na rozdl ode mne) pan s takou zat vykldat, e jede z Polska na Nordcap a pot do Ruska a na Krym, aby se pes Ukrajinu vrtil zpt do Polska. (J bych to jel spe opanm smrem - kvli teplu). Nkdo mu d za jeho polsko anglick cvien cigaretu, jin nco z prv pozenho nkupu, m Mietek pispje do spolenho. Vichni do jednoho pak sv uznn. Protoe jet tu, ve Skandinvii na Nordcap, to je jako jt po Pyrenejskm poloostrov do Santiga de Compostela. Tam jste pokldn bezmla za svatho mue. Tu za cestovatele nejvy kvality.

Popularita "poutn" cesty na sam sever Evropy, supr poas, a spolenost kamarda do det, to ve ve mne zaehne plamnek doma netuen. Plamnek, kter vytryskne na povrch jiskikou: "Mietku, kagd budt charaja pagoda, ja pojedu s teboj na Nordcap!". I pro me je toti Nordcap imaginrnm magnetizmem lkajc vjika. Jak to Mietek zaslechne, tak se mu rozz obliej: "Nebj se Peerku. Bude pohodika Peerko, bude!". Slo jzda toti nen lkem jeho aje. Pvodn na vandr vyrazil s druhem, se kterm se seznmil pes internet, a s kterm se, jet v Polsku, rozeel. V praxi toto m rozhodnut znamen upustit od oblouku Finskem po jezerech, a do Rovaniemi nejet pez Kuopio, nbr "to stihnout" pez Oulu. Oba dva se na tu cestu zaneme tit.

A tak spolu frme po finsk E75. Poas je vborn a pohoda v tmu taky. Oba dva provme radost z monosti spolusdlet sv zitky a rozarovn z prody, komr a cen. Jedeme cyklisticky, tsn v zkrytu za sebou. Kdy ale jednoho z ns omrz strojov tempo - a nebo sledovat v oknku (zptnm zrctku) stle stejnou tv - tak se zpozd s jistotou, e ten druh tam nkde "on the road" pok. Pojedeme-li okolo vt benznky zazn pokyn: "Orlen stop!" po kterm k n zabome. Uvait kafe, nathnout nohy, vyprat trenky. Krajinou pro cyklisty pvtivou jedeme prakticky sami, protoe vzdlenosti mezi vesnicemi jsou okolo dvacetikilometr, co je pro "vedn" kolae (do prce, na nvtvu, za kultrou, na vlet) mnoho. Navc, pohled na krajinu se zil na: vpravo les, vlevo les, a mezitm asfaltov pmka. Potkvme cty hodnho vcara, s pvsnm vozkem ploucho se silnic. "Im seventy", ekne nm a my z Mietkem smekneme epice...

V Oulu pirme k moi. V Kemi jej zase opoutme. Opoutme moe Baltsk, abychom na druh stran, po osmistech kilometrech, uvidli z Nordcapu to Barencovo. Fantazie.

Jedeme proti ece Kemioky (tu ve Finsku nejvodnatj, nejdel, atp). Krajina pustne. Vzdlenost mezi obchody se zvtuje mrn s koncentrac komr, pro n je obleen z petlahvoviny lehce pekonatelnou pekkou. Dokud jejich mrakem jedeme, tak sosci nejsou problm (mme brle). Ten nastv v okamiku zastaven (take radji stle jedeme). Je-li to na chvli pomhme si repelentem (m zafungovala celkem dobe "Alpa"). Pi zastvce na del as je nezbytn brnn z igelitu (pltnka, rukavice). Jt si obnait zadek do lesa odkldme do poslednho momentu, a i pot litujeme, e jsme s tm jet nepokali, protoe tlo se svch zbytk pi tomto hospodrnm stylu ivotosprvy zbavuje velmi nerado a tak to trv zbyten dlouho. Postaven stan ihned vysmradm repelentem, aby se mi tam sosci nenasthovali. Je to nekonen boj. Klid zbran je pouze v chladivm rnu, kdy komi ln podimuj. Pro mne, kluka z podh Jesenk, tu je komr vn hodn. Ty ti, kvli kterm jsem do dtskho pokojku montoval st proti hmyzu, jsou z tohoto pohledu smvnou epizodkou.

Cestou na sever stle ubv rozdlnost mezi dnem a noc. Po vlezu ze stanu, se vzjemn ptme: "Vidl jsi tmu?". "Ne", kroutme oba dva svorn hlavou. Od Helsinek se tma postupn zaala vytrcet z reimu dne. e se chod spt a vstv se za svtla na to si lze s elenkou pes oi zvyknout. Ale vystrit ve dv rno pirozen ze stanu (ne z exihibicionismu, ale pro nutkavou potebu) a pitom mt pocit, e se nkdo kouk, to na mne psob divn. Obzvlt pokud stan nestoj tak docela o samot. Ne, e by neustle svtilo slunce, to ne, ale stle je dost svtla na to, aby se dali st noviny, krajina fotila bez blesku, aby se tlu nechtlo spt. A to je problm. Zato tyiadvacetihodinovka ta by se tu dala jet vborn. Mietek se mne k n sna hecnout - marn.

m vce na sever, tm vc pibv les, kde stromy stoj pmo ve vod. py se v nm prochzej lovc by jako houbai. Silnici od raelinit oddluje vodn pkop. Kde v t tunde rozdlat stan?

Louka u domu bude dobr. Klepeme na dvee. Otvr nm pn, dchodce, v trenkch. Vtahuje ns dovnit, aby mu do mstnosti nenaltali komi. Anglicky neum on. Finsky zase mi. Gestikulujeme. Rozumme si. Stan si postavit meme, a nebo meme jt spt do ptihelnkovho domeku, jak tu je soust kad zahrady. Na n vkus vak je mlo komrotsn a tak si vedle nj radji stavme stany, a v nm si jen vame veei. Mietek zapl jaksi kadidlo a komry z nj spn vykuuje. Je "Pohodika", pesn jak to pedpovdal. Cpeme si bicha a natahujeme nohy. Zadek podepen celou plochou pede blahem jak pehazovaka. K dokonalosti proitku chyb jen plechovka piva. Jenome ta tu je nechutn drah ( esk pivo tu je vidt 0,33l plzn za 3,8e).

Rno ctm sice neplnovan, ale oekvan, tlak v bie. Tch tstovin vera byla vn hromada. Potebuji se co nejdve evakuovat ze zahrady, a tak urychlen balm. Pedklony, depy a shyby pro vci na zemi jet vce podporuj peristaltiku stev. Kruh vytlaujc krpje potu na elo se roztoil. Sleduji Mietka, i on podezele rychle bal...

"Mne ndo toalet" , piznvm, ani bych pestal balit. "Mne tke", pitakv Mietek s mezinrodn grimasou v oblieji, ani by ustal v tempu. Rozpait se rozhldneme, kam bysme..., ale tu vn nen kam. Jsme na zahrad iroko daleko stien nakrtko. Druh z ns bude v nevhod neb se bude muset jet rozlouit z ddulou, u nho jsme byly hosty, a nebo mu to vysvtlit. Vera ns pozval dl, a i pes znan hereck umn Mietka se mu nepodailo pochopit, e Mietek pracoval jako hornk, byl zavalen, a u nepracuje. Hlavn, e rozuml slovu Nordcap, ale tomuto zaklnadlu tu (natst) rozumj pln vichni Souboj o prvenstv vyhrvm j. Prchm z greenu zanechvajc Mietka vlastnmu osudu a tlaku stev. Z obsahem tch svch ke sv radosti bm naproti - pes cestu - kde je v bezovm hji bezvod vyveninka nebem mi seslan. Budm komry usazen na svch dlouhch nohou na listech rostlin. Zadkem ozm krajinu za minutu dvanct. Sosci jsou v sedmm neby. Slastn okamik netrv dle ne minutku, chvatn opoutm roj hmyzu nad zahrabanou chldnouc hromdkou. Zpt k Mykovi openmu o chalupu se vracm s pocitem blaha obklopen komm rojem. Mietek teprve tla kolo. "Kd mno?", pt se bez vodu automaticky rusky. Na anglitinu nen as. "erez darogu!", radm mu s levnm smvem, a beru mu kolo z rukou, to aby mohl pejt do sprintu. Za vlajcm paprem jet volm: "Ja na prvo! ty na levo! Ostorno!" . Loum se s Finem a vysvtluju kam bel kamard. Smjeme se.

M pvodn meta - Rovaniemi, ns vt sluncem a teplem. Dle tankujcho manka je leton jaro nadprmrn tepl. Doslova k: "Vera jsem se vrtil z dovolen v Tunisu, a tam byla vt zima ne tady". (V tu dobu jsou v Praze povodn a v Zbeze topn sezna v plnm proudu). Polrn kruh s vesnikou Santy Clause je kus za mstem. Opt jsme zabloudili na cyklostezkch a tak do "Santa Claus village" jedeme po dlninm svrku.

Koledy, vnon vzdoba, sobci thnouc Mikule na sanch a se jisk sanm od skluznic a jim od kopyt v kadm kout, kometa padajc do snhov zvje z polystyrenovch kuliek, to ve vytv dokonal dojem, e tu skuten bydl velk Santa. Jestlipak bude doma? "Samozejm e ano, vdy to je npln jeho prce! Kdo chce, tak se s nm, me vyfotit", informuje ns pan z infocentra a dv raztko do pamtnk. Raztkovn odmtme platit: Jedeme peci na Nordcap.

"Santa", bydl stylov - v jeskyni. Jdeme za nm. Fotku s opravdovm Santa Clausem jen tak nkdo nem! Cestou k nmu prochzme jeskynnm labyrintem z polyuretanu. Do pe svt rozsypan poklady zem (drah kamen), ze stropu vis doopravdick krpnky, velk utry kryje snh jakoby skuten prv padl. Iluze, e jsme v jakmsi podzemnm krlovstv, je vskutku dokonal. Vyznaen trasa ns v ortkch pivd a k provzku, za kterm je bydlo sv. Mikule. Te u zbv jen zaklepat a podat o audienci. Bt mi o pr destek let mn tak tomu provzku sklopevn vm a za nm veciko slbm. Jsme asi tet v poad. Velk Santa pjm kadho s otevenou nru. Ti kte se vak s nm chtj vyfotit mus zaplatit pipravenmu profesionlovi za tuto slubu drobnou almunu - 40e. Obratem pak obdr kolekci fotografi se zaruen pravm S. Clausem. Kdy jsme s Mietkem poueni na kolik by ns snmeek piel, a e sami si ho vyfotit nesmme, tak padneme do vvrtky a vrtme se zpt stejnm labyrintem ani bychom "Mikola" (jak k Mietek) uzeli.

U infocentra natrefme na krabici s npisem: Ztracen a nalezen vci. Bezostyn ji pehrabeme. J beru na pamtku bledmodrou epici s logem New York Rangeres (jet netum jak moc se bude hodit) a Mietek koenou botiku ztracenou miminkem.

Fotka na polrnm kruhu s rozcestnkem je zdarma. Dle n to je na Norcap 680km, tedy tden cesty. Za tden budu na NORDCAPU! NEUVITELN!! S eufri v krvi mme na tabulku prstem. Jsme pesvdeni, e nen nic co by ns mohlo zastavit. (Ha Ha Ha.) ڞasn eufrie.

Za Rovaniemi, hlavnm mstem Laponska, "chcpnul pes". Tet vesnice co mme na map se ve skutenosti nevyskytuje. J i Mietek potebujeme nakoupit. Naped nutn, a pak nalhav. Nen dvod vozit sebou zsoby jdla, kdy obchody jsou cestou. Zastvka u obchodu je ritul, zpesten jednotvrnosti dne. Je pitaliv, motivujc, zastavit po hodin jzdy ve vesnici u obchodu a koupit si dv jabka, rohlk a okoldu. Ale kdy ty obchody nejsou? Pocit sytosti je ten tam, a hlad se stv relnm nepjemnm spolenkem, a j nerad hladovm. Neumm to. Nejsem prv velk jedlk, ale hlad rd nemm. A u vbec ne, kdy musm jet do kopce. Znm se, hlad ve mne bud navu a k mdlobm. Kdy jsem hladov, tak jsem nervzn. Prost slovy mrzouta: Nemm rd hlad! Samozejm, e si sebou vezu "eleznou zsobu" suench vloek, to jo, ale jednodu (a chutnj) ne-li je rozdlvat, je jet dl, a do dal vesnice hlad vydret.

Zved se vtr, mraky zatahuj oblohu. e bude pret, by poznal i pozorovatel diletant. Kolem ns jenom hradba z les, v n se nelze schovat, a bez gumk do n ani vstoupit. Jen komrm, tm je tu hej. Nic, co by alespo vzdlen pipomnalo stechu tu nen, nebylo a zejm ani nebude. Nejsem otrla a uvdomuju si svoji zranitelnost.

Auto mineme tak jedno do hodiny a to jet dky tomu, e tu mlo ped rokem havrku. ance na dal obchod pijde po tech hodinch (kdy to dobe pojede). Jedeme dl, kruen bicha nedbaje.

Prvn kapky kapice a, jako zzrakem ped nmi, dm se stechou. S drzou samozejmost mme k nmu, ale chlpek na zpra ns zahn. Slovn, i gestama. Palcem a ukazovkem od sebe vzdlenma na minimum vysvtluje, e jet kousek a bude: "Cafe". Mietek mu odkrv svj pbh, zaklnaje se slovem Nordcap. Fin trv na svm, a vzdlenost mezi prsty jet vce zmenuje. "Ty pizda", odpovd mu na to Mietek polskou nadvkou a aby vdl, pro mu tak nehezky k, ukazuje na mrak edivk. Chlap krout hlavou. Prchme.

"Caf" sthme s mokrmi zdy. Je to restaurace na kiovatce. Tv se i jako obchod. Radujeme se: Jdlo! Bohuel se tu prodvaj jen mstn "hand made 100% naturel products". Med, sr, ov rouno Ve krsn se lesknouc, vetn cen. Rozladn, e a sem nesahaj ceny globlnho trhu, sedme ke stolu. Msto teplho kafe, si dvme - z ekonomickch dvod- studenou vodu (zdarma). I po tto strnce si s Mietkem rozumme. umme ven, jak se k zemi spoutj provazy det. Je to radost sedt si takhle za sklem a v bezpe tepla a sucha, si dopisovat denk. A ije civilizace! M zsoby jsou na nule, a tak vymknu a nakupuju nejdra nkup vandru. Za 250gr margarnu a 600gr tstovin platm 7e - a mu bt rd, protoe dal obchod je dle obsluhy 50km ped nmi.

Vedle restaurace je arel s teepee a s pstekem. Ptme se, a dostvme svolen. Pro tuto noc je ve nae. Obsluha je rda, e se ns zbavuje a zamyk za nmi dvee.

Mietek vol teepee zatmco j stavm stan na prkenn podlaze pod psteek. Bude to dobr. Veel by se tu i Mietkv, kamard ale v, e komry vykou ohnm a kadidlem. Docela mu to vm, protoe ovzdu uvnit teepee siln zavn udrnou. Bt j komrem tak radji snm svj sen na lstku bzovm.

Na nosnch tych vis dn ouzen ndob. Dotknout se ehokoliv znamen mt ruku, rukv, zda, od mru. Ze deva pod lavic rozdlme ohe ve stedovm ohniti. Pro vodu dobhneme k sudu pod rnu. Dvme se do vaen. Vame aj, tstoviny, polvku, a pak jet Mietkovy vodu na koupn. Rd se koup v tepl vod. Pochopiteln.

Dm stoup kouovou klapkou ve vrchlku teepee. Ohe prask. V hrci klokot polvka. Z celtoviny stanu stoup pra. Deva dost. Komi nikde a my v krtkm triku poslouchme bubnovn det na celtovinu - prost parda. Ale co ztra? Nedoku si pedstavit, e bych zkouce tmto druhem det podrobil mj stan z "kauflandakce" za 500k. "Mj by to vydrel. Spali bychom u mne", tvrd pesvdiv Mietek. Nechce se mi to vit. Nedoku si pedstavit, e by krom celtoviny na teeepee vc destky kilogram pod n sedme, existovala stanov tkanina, kter by odolala proudu vody ze zahradn hadice. Leda by byla utkna z igelitu. "Mj jo", trv na svm Mietek zatmco se rch ve kopku. Koukm na nj jak si labunicky obtahuje tlo hadrem. J se koupal rno v jezeru, co on bojkotoval jakoby vdl, e veer bude tepl vody kopek. Asi bych se ml taky vykoupat. Komi nikde, tepl voda pod nosem, ale u je pozd. "Dobru no!"

Rno (mnostvm svtla se neli od veera), je po deti a nezvykle zima. Zatmco j spal jako ve vat, tak Mietek nadv jak paek na vudy ptomn komry. Jakmile mu dohoel ohe, dodoutnalo kadilo, piletli "mosktos" a rali ho celou noc. I te v teplm vzduchem v teepee a kolem ns zatmco Mietek v neustlm pohybu va kafe na plynu. "Nezlob se, jedu naped nebo mn ty potvory seerou", ikm mu a vyrm, abych jim ujel.

Fouk siln, hodn siln protivtr. Tk, hodn tk soupe. Rno svitla nadje na slunce, ale ta kon pod (nad) vrstvou mrak. Mietek mne dojd asi po pl hodin. Vtm jej smvem a informac zakienou do vtru: "Segda bdt jalij d!". Mietek kvne hlavou a pitvr: "e!"

Skuten. Fouk neskutenm tempem, jako nikdy pedtm. Nae rychlost osciluje mezi osmi a sedmi kilometry. Do civilizace a k obchodu to je najednou hrozitnsky daleko, padest...

Na "pici" se stdme po pti kilometrech. V pedchzejcch dnech jsme se stdali a nestdali, jak nm to vyhovovalo. Prvn byl "la" (k), druh pak "sabka" (pes). Kdy la nemohla, a nebo se j zdlo, e u se de moc dlouho, zvolala pes rameno: "Kde sabka? Mne ndo la!" A druh jezdec el dopedu - a nebo odpadnul. Tm dal najevo, e nestd, odpov, e si prvn m jet sm a nebo zvolnit na jeho rove. Tento demokratick druh stdn by ns tu rozloil. Dve i pozdji by se jednomu z ns zdlo, e thne vce ne ten druh, a tak, proti vtru, kter tu na rovinatch secch m rozlet, bojujeme hodinu, dv, dle smluvenho pravidla. Je to nesmrn unavujc. Rozumnj by bylo, nkde se "zat", a pekat a vtr pejde. Ale kde? Kdy nalevo baina, napravo baina? Vrtit se zpt do arelku s teepee zn lkav, ale to se nm nechce. Vera jsme slbili, e dnes vypadneme. A my (tvrci) peci svj slib dodrme! Vped ns thne jedin ten nepedstaviteln vzdlen obchdek. Jsem-li vpedu myslm na lapn, jsem-li vzadu myslm na nj a no to co bude dl. Ochladilo se. Z mrak je dou piky strom zkonit mus nco spadnout. Doku si pedstavit, e tam kam jedeme z tch samch mrak, z nich tu pr, me tam snit. Konec konc proto Mietek ssebou vl tolik svrk. U u Rygy mi kal, e na Nordcapu me snit. Co mm j proti snhu? Nic moc. Dvoje teplky a jedny spodky. Pvodn jsem ml vc o siln teplky a mikinu, tch jsem se vak zbavil v eufrii z tepl fronty. A te mi to chyb...
Zastavujem v, tradin erven, ekrn na "kiovatce" z lesa do lesa. Pjuju si od Mietka jeho podrobnj mapu a umm do n. Tam kam jedeme je, dle n, alostn mlo vesnic, (a to jsou tam i ty, kter v relu neexistuj). Z Nordcapu bych se ml vracet podl moe z nho te mus funt neskutenm zpsobem. Dobe, teplky bundu koupm v kadm barku. Tam dojedu s Mietkem. V jeho hku, v jeho stanu, ale zptky? Doku pet ledovat vtry od moe v Norsku? Nestanu se tam paprovou lokou, kter postupn, uprosted eky, ztrc sv pyn tvar? Kde "doenu" as, kter zjkou na Nordcap ztratm? Pemlm, zvauju, porovnvm. Kdy zas jednou budu tak blzko Nordcapu s tak prma parkem? Zvauju. Porovnvm. Pemlm a nakonec ustupuju: "Mietku. Kamarde. Nezlob se, ale j to vzdm", eknu neodvolateln a park do det oividn posmutn. Z chabho, jednovtnho, pokusu mne pemluvit mi je jasn, e mne chpe, e mi rozum, e respektuje m prvo se rozhodnout a, hlavn, e nechce na sebe pebrat moji zodpovdnost. Je rozhodnuto.

Postavm fok na oknko ekrny, abychom se samospout naposledy vyfotili. Obejmeme se. Popejem: "astlivo", a to je vechno. Pak Mietek sedne na kolo a do vtru zazpv svoji obvyklou: "Vera byla nedlika..." Oba dva vme, e se nm po sob bude stskat.

Vtr severk dusc kamarda Mietka, mne ene vped od nj, od Nordcapu. Dvm si nesplniteln pedsevzet: nikdy si to vytat...

S podporou vtru se proenu kolem restauraky, kde jsme spali. Nechvm se hnt vtrem, a brzdm a u benzny, u kter jsme vera tankovali vodu. Od Rovaniemi mne dl cca 50km. S podporou vtru a "skopce" ti hodiny. Mrz mne, e jsem Mietkovy nedal nco na pamtku, a hlavn vera koupenou zsobiku jdla. Pro nj, hrnoucmu proti vtru, m vt hodnotu ne pro mne. Zatmco j budu za chvli v Rovaniemi prakticky bez lapn, tak on se do Sodankya, kde je slibovan obchod dneska mon ani nedohrabe... To m Mietku vn mrz.

Zan mrholit, a tak zanm vait - dokud jsem pod stechou erpaky. Docela bych se do toho Rovaniemi svezl take bhem vaen vyhlm njakou droku.

Mm tst. Voda jet mi ani nezaala vait, a j pchm prstem do kapoty tranzita: "Rovaniemi?", pak do sebe: "Rovaniemi", a znam e nalom kolo a: "Rovaniemi". Chlap kvne - a tak jedu. Jak prost. D隝 se tit o sklo pede mnou a m vbec nevad, e beru do zajech. Naopak. Mm z toho obratu vyloen dobrej pocit. ofr neum anglicky ani tak mlo, jako j, take se ho nemu zeptat zda v protismru potkal Mietka. d, vejk bagetu, poslouch rdio a ml. Co mi vyhovuje. Teplo z ventiltoru. Anatomick sedadlo. Pravideln zvuk motoru. Krajina, kterou jsem vera kolmo projdl, ubhajc za sklem. Miluju auta!

Ukazuju ped sebe: "Kemi?", m chci naznait, e bych s nm jel tebas a do Kemi. Jenome on krout hlavou: "Rovaniemi".

Po hodin jzdy vytahuju Missiona z kokpitu auta. Podvme si ruce. M velkou upracovanou dla, plnou vrsek a mozol. Ta m se v n cudn ztrc. Prstem uke do daleka: "Kemi".

Cestou z kopce dol potkvm dva cyklotuany mho vku. Kluk m vzezen dobrodruha zatmco holka vypad jako prodavaka kvtin. Odhaduji ji na 45 kilo pi 150cm vky. Mus vit skoro stejn jako jej kolo obloen bag tak, e za nm nen skoro vidt. Jedou z Istanbulu na Nordcap (kam tu jinam). Interesantn treka. "Vzdal jsem to. Prv jedu tam odtud. Vtr, d隝, zima", varuju je. "Vydrme", slibuj oni. Peju jim to, ... a pipadm si jako srab.

V Kemi jsem zpt u Baltu, zpt v civilizaci, kde jsou obchody po ticeti kilometrech, zpt v ose pknho poas. Navtvuji stejn Lidl jako pi cest vzhru z Mietkem. To bylo ped temi dny. Je to mon? Jak to let! Kolik moc nezapomenutelnho jsem zail.

V prvnm vdskm mst maj studenti nmon akademie nco jako posledn zvonn. Postavm kolo k hlouku pknch holek a poprosm je o fotku. (Celou dobu mne pak bude mrzet, e jsem se nevyfotil s nima. Vc ne s Nordkapem.) Jsou to vn krasavice.

Po E 04 jedu smr jih, Umea 400km. Povdom zvuk mne dohn, pedjd a nakonec i nechv za sebou. Jawa prk s vozkem! Po lev ruce moe s plema, po prav mrn (300m vysok) kopeky se sjezdovkama (bez snhu). S kadou stovkou kilometr hust provoz, take v Skellfethea hlavn "road" E04 opoutm a zanm stoupat. Smr Norsko cestou Bla Wagen podl eky.

Neustle mrn stoupm krsnou, absolutn istou, krajinou. Poas je Super. Myslim na Mietka. Stsk se mi po jeho povelu: "Vyljat", po kterm jsme zastavili na krajnici a se tangl mezi nohama jsme se svorn vyrali do prachu cest. A zrove jsem rd, e jsem tady, a ne tam. Je tu vn pkn.

Cestou k Norsku, dle a ve od moe, ubv stech, lid a obchod. Krom elezn zsoby - balen krokenbrodu (vakuov zabalen chleba) - nakupuju na dva dny. Mik pot ztkne fazolema, juniorem, tstovinama, cukrem, margarnem a nabobtn balky toastovho chleba.

V lesch pimknutch k silnici, a i pmo u silnice, jsou odpovadla - sruby. Ze t stran uzaven rouben stavbika s ohnitm v betonov skrui vposted. Podl stn lavice, nad ohnitm velk digesto s komnem. Hromdka deva (obas). Stny zdoben rytci informujc svt: "Byl jsem tady". Stecha,pod n lze v ppad det u ohn penocovat. Natst to nebudu potebovat. Poas mi i te peje. Rd se v nich ale zastavuju. Na obd, kafe, sesednut z kola, podepen zadku plochou prkna. Vyloven vratn petlahve i zbytku jdla z popelnice zanechan tu rozmailmi motoristy.

Po tyista kilometrech mne eka vyvd do hor. Do Torneby. Tam je snh, a od snhu zima. Teoreticky bych tady v t oblasti ml strvit pouze jednu noc. Doufm, e mne tstna neopust a poas vydr bt pvtiv. Jestli bude hnusn bude mi ouvej.

Potm kilometry do Norska. 5,4,3,2,1 Norsko!!! S levou, e poas vydrelo, klesm z nhorn rovinky k moi, do Mo i Rana (Rana je kopec tedy esky = Mo pod Ranou). I tady maj polrn kruh tak kajc za humny.
V info centru se ptm na poas pro Lofoty. Lkav ostrovn destinace je toti odtud co-by kamenem dohodil Je dobr - pro motoristy. Za oknem auta, me bt 15C venkovnch fajn. Take jedu na jih. Dal etapov msto je Trondheim (500km).

Moe. Strmn se zvedaj lesnat ostrvky s osadama u pat, po lev ruce. Kopce do nebes, po prav. Nad hlavou slunce. Ped sebou pruh vynilov hladkho asfaltu. Obchod co deset kilometr. Krsn a ndhern destky kilometr v triku a kraasech dokud se silnice neodklon do vnitrozem. A k tomu"romantika" plnonho slunce 00h:08min:

Slovo romantika jsem dal do uvozovek. Vce mi vyhovuje panlsk model dne, ve kterm se o pl dest udl tma jak v pytli. Na nebi se rozsvt drobounk dmanty noci. A pes zrcadlo msce s okem itelnmi krtery lze poslat vzkazy dom. Lid poslen siestou, si vynesou idle pod lucernu na pjemn vyhtou "placu" aby povykldali, zahrli si karty i dmu pi vnu. A ti, kte nechtj si zalezou do futrlu a sp. Nerueni svtlem a vednm ivotem - tak jak tomu je tady, na severu Evropy. Tm, e tu je prakticky "stleden", se ivot spolenosti nezastavuje, a nerozbh, netepe, tak jako u ns - na jihu. Pan co neme spt jde s konv na hbitov o pl noci stejn pirozen, jako ta u ns v 18.30. Pedstava, e tento "stleden" je vykoupen "stlenoc" mne odtud vyhn. Ne, bydlet bych tu nedokzal.

V Mosjoen se Norsk E06 (tu parametry pipomnajc nai okrsku ze Zbeha do Jesenku) odklon od moe. Naped je krajina kultivovan zemdlci, a pot jak se zved lesy, lesy a zase jenom lesy bez osdlen a bez obchdk (po 50km). Nekonen pohled na stomoad stejn jako ve Finsku. Jen tch komr tu je podstatn mn.

Kaz se poas. V triku a ortkch u nejedu duh den (ach, jak hrozn!) a na to, tu na severu, nejsem zvykl. Zabouju na oputn parkovit. Potebuju se vyurat a nasvait na lavce stejn jako idi stojcho trucku. Taha m spz polskho Gdasku, nvs dnskou. Zjiuju, e mi dochz sl a tak zkoum: "D dobry. Proe pana sol?". Polski kirovec (idi), porozum, kdy si imaginrn sol posolm imaginrn krajc. Soli moc nem, ale o tu co m se slovansky dl. Jede na jih - tak jako j, a ek a se mu peerp nafta z jedn ndre do druh (tomu nerozumm). S mraky nad hlavou a vidinou oputnosti pede mnou si km o svezen. Klidn a do Trondheimu, ale nejvc mi jde stokilometrov sek (s jednm obchodem) do civilizace, do Grongu, co aktuln le pede mnou.

Mm tst. Nvs zeje przdnotou na rozdl od ofrova srdce. Pome mi zvednout Missiona do korby, a trad na jih! S hejivm pocitem opt sleduju kapky ttc se o pedn sklo s vdomm, jak jsou studen, jak se brat s vtrem, jak nepjemn po nich zebou prsty u nohou, a jak moc komplikuj "non peit". S otzkou, kde bych zstal na noc sleduju mhajc se krajinu. Tady jet ne, mon o kus dl, jo tady by to lo.

S Polkem lze luvit i esky, a tak nleit hrd vykldm o sv cest a o kamardovi Bienikovi. Mieitek mi kal, e o svch cestch pe lnky. A, svte div se (!), polski kirovec od nj nco etl. ڞasn. Jzda po tto zk silnici je docela jin ne ta dlnin kterou jsem frel do panl. Kamion se krout v zatkch, hrk na drch, mj s rozdlem decimetr s jinm. I tato jzda je pro mne nevedn zitek.

Po hodin a pl vystupuju na kiovatce ped Grong do regulrnho det. Do igelitu se oblkm jet v nvsu. Za svezen platm podnm ruky, "dzenkuji bardzo", a samolepkou Zbeha pilpnutou na dvee trucku. Bude za mne brzdit Skandinvii, i kdy tu nebudu. Je sedm veer. Nikam se nechce. V alounn kesla jsem zlenivl. Etapovho cle - Grongu- bylo takka dosaeno s jednodennm pedstihem. An bych se o to fyzicky sm piinil.

Po nkolika lnch kilometrech mne oslovuje (sm od sebe) na jinm parkoviti, jin trucker. Je u po deti tak vylezl ven uvait si veei a nabz mi, jestli s nm nechci poveeet. "Of corse", odpovdm j, a vytahuju z braen prky za ti petky 1,5l - pspvek do spolenho hrnce. Dn si veze domc stravu pln stejn jako nai idii. Z pytliku vysype do hrnce sms brambor masa a jaksi omky. ist formln tam pidvm jednu noku. I tak toho je hromada. Kdy on zajistil proviant, tak j se ujmm ppravy. Svorn si stujeme na zdej drahotu. Co je relativn. Prek v rohlku na benzn sice stoj bezmla dvst k, ale taky je pravda, e pytlik tstovin se ve velkm obchodu d vymnit za dvoulitrovou pet lhev z koe (mus bt v perfekt stavu). Nicmn jeho kuivo tu je vn nehorzn drah. Vykldme. O rodinch. O cench a vdlcch O jeho prci, a mm dchodu.. Sem do Norska voz kvtiny, zpt pak ryby a nebo cokoli jinho. Docela si rozumme. Jazykov i lidsky. Na rozlouenou mi d ti placat kamnky. Kad m dirku a na kadm je vyfrzovna jedna ze siluet zvtka: delfn, vka a sova. "To taky vozm. Ti kamnky pro ti tvoje dti", ekne mi a vsune mi je do braen tsn ped tm ne se opu do pedlu. Take si ho ani nevyfotm. koda.

Do Grong pijdm s dvoj vodou. Detm a ekou s n pdm z kopce dol. Te to bude z kopce dol a k moi. Zase se rozprelo a tak hledm srub. Hit s tribnou. Nebo nco pod m bych mohl postavit stan. Nedeuje tak moc, abych se bl, e by mi stan proprel, to ne. Sp mi jde o komfort, rozeranost. Mm-li stan pod stechou, mu z nj vylzt, ani by mi okamit prelo za krk. Mission, a ve na poven je taky v suchu. Vaen je taky v suchu. Rno lehk such stan sbalm a veer rozbalm ani by smrdl. Prost. Kdy to jde, tak jsem rd v suchu!

Mm tst. Srub objevuju kousek za interspar. Je dost velk pro mne i kolo. Je v nm lavika. Jen vodu jsem jet nenatankoval a tak chytm deovku do kotlku. Vam aj. Zalzm do stanu. Dal supr den kon. Mietkovi pu: "Mietku, dnes m vezl polski kirovec. Nco od tebe etl. Jsi slavn osoba. J 100km na sever od Trondheimu. Kde ty?" Zprvu odelu. Odpov pjde: " ja zamrznut na Nordcape". Jak jsem rd e jsem to vzdal! e nejsem ambicizn a do zmrznut morku v kostech!

Ve srubu zstvm i dal, a dal den. Pod mrhol. Mm sv odjeto.

Srub je soust arelku ekajcho na karavanisty. V jednom jeho kout objevuju domeek. Je to zchod s teplou vodou a podlahovm topenm. Te kdy je venku 15 stup je na WC dvacet! Poklad. Bm pro koupac propriety a domek zamykm zevnit. Vysvlkm se do naha a drhnu cel tlo. Je to moc prima pocit, stt msto na kluzkm chladnm kameni uprosted eky v komm roji, na tepl such rovn dlab. Lpe eeno, je to mal zzrak. Objeven domeku s teplou vodou, elektrikou a toaletou je pro mne eenm starost o pitnou vodou, elektriku pro telefon. Bezstarostn tu svoji dobrou obstaron nokii zanechm, svmu osudu s jistotou, e tam za est hodin bude.

Pocitu "a la houmeles", mne zbavuj karavanisti, kte "veer" pijedou a "rno" po protaen kostry prochzkou odjedou (zpravidla na, nebo z, Lofot). Povtinou to jsou mrumilovn dchodci z rznch st zpadn Evropy. Nkte se zeptaj (odkud, kam atp.), potom se nkte z nich vrt s okoldou, limondou, bagetou s patikou, bankovkou. Ty ale odmtm nauenou vtou: "Dejte mi drek s kouskem Vaeho srdce. Ne penze. Tch mm dost".

Za Grongem (na jih) je civilizace. Mst, aut pibv mrn s blcm se moem a Trondheimem. Silnice E06 se zkvalituje, roziuje. Co chvli se mi te do cesty stav znaka "zkaz vjezdu cyklistm". Zpravidla si s tou informac nevm rady, protoe dopravn znaen mi nenabz alternativn een. Prost nevm kam mm z kruhku odboit, kdy nesmm - ale potebuju - jet rovn.. Kdybych neml mapu z roku 1998 - kdy jsem poprv zatouil jet do Norska, a poprv tuto cestu kvli koupi domu pro rodinu odloil, tak bych vdl vce. Bez mapy a bez znaen jsem bezradn. Zeptat se taky zpravidla nen koho, a tak projdm tmito evidentn novodobmi seky, abych se vzpt po pti deseti kilometrech setkal s kiovatkou, za n u zase cyklist mohou svobodn cestovat.

Za Levanger vak padnu do lky. Po pti kilometrech za zkazovou znakou je toti silnice zanoena do kopce. Zavhm. Nechce se mi do tunelu. Pokoum se nkoho stopnout, ale nikdo mi nezastavuje. Vydvm se tedy po chodnku podl stny do smrdut dry po svch. Auta na mne troub, a j jim na opltku splm, a si to nechaj, co je jim co do toho, kudy si j chci jt! Ani ne po ptistech metrech mne neten mine policejn transit... Je to dobr, pomyslm si j, jsou tu na to zvykl. Z tohoto omylu mne vak vyvd posdka druhho policejnho auta, co jej nsleduje s odstupem. Jak mne zmer zastav. Mdlm, lutm pem tunelu, zane vstran krouit modr majk. Modr barva obh po zdech tunelu. Auta zpomalen objd zdrhel mnou zpsoben. Policista vysvtluje, e silnice nen pro cyklisty, a tunel u vbec nen pro cyklisty, e jsem "stupid". A jestli nechci bhem deseti minut bt "deat", tak se mm vrtit na kiovatku se zkazem vjezdu a jet na n vpravo. To e je star cesta do Trondheimu. "Moc pkn, a pro cyklisty voln", k doslova. Samozejm, beze stopy odporu a s tv kajcnka, otm sv kormidlo o 180 stup. Moji mrnou obranu, e jsem sice zkazovou ceduli vidl, ale nevdl kam mm jet pijm, a nepijm: tady nem co dlat! Za asistence majkujcho vozu pechzm (pebhm) na druhou stranu tubusu. Ped reflektory stojcch aut. Pipadm si jak akn hvzda z americk kriminlky dlouh dv, ti minuty. Pky si to inu ven. Na erstvm vzduchu nasedm a plivou jzdou po krajnici se sunu vped. Domnvm se, e mne te patrola dojede, a dl bude kzat. Na kiovatce dokonce chvli postojm. To, abych nevypadal, jako e chci strcm podku ujet. Ale oni nikde. Celou cestu z tunelu jsem se domnval, e to nebyla nhoda. Myslel jsem si, e mne vidli na vude ptomnch kamerch, a e mne pijeli zachrnit. A nechpal jsem pro mne do tranzita nenalo. Pravda je asi jin. Ve skutenosti skuten nhodou jeli okolo, a tak zashli. Nic vc.

Odbouji doprava v prvnm obchod kupuji uklidujc energetickou okoldu. Budu ji potebovat. Tunel v kopci nen nhodou. Silnice se pes provrtan kopec klikat vzhru a pohledy z n jsou pkn a ndhern. Star E 06 tu je peloena do tech za sebou jdoucch tunel v celkov dlce 3500m, zatmco na m map ustrnula v pvodn verzy. Za kad pohled co se mi otvr ped oima policajtm (jet te) dkuju. Kdybych el cestou tunel nevidl bych vbec nic. e bych byl vyuzen jak makrela o tom dn. A ten klid! Nikde nikdo! Veer, tsn po plnoci zakempuju u moe. Ze stolu seberu rendlek z nerezu. Budu v nm rozpoutt Heru do buchet (doma).

Trondheim. Tady pro mne kon sever, a zan jih. Od tohoto msta budu obklopen skandinvskou p o turisty v podob laviek, odpovadel, kadibudek, stech a pstek na kadm metru. Konec vcedennch nkup! Trondheim je prvnm Skandidvskm (pominu-li Helsinky) mstem s architekturou jinou ne prkennou. I kdy i t tu je samozejm taky hodn. Le ve fjordu u moe. Pstav, eka, kopce kolem utv jeho rz. Je pln mostk z behu na beh, a most z ostrovu na ostrvek. Velk vletn lo lk. Linka Oslo - Bergen - Trondheim zn zajmav.

Do Bergenu mm i j. Rd bych se tam prokousal po soui, oblast fjord. Pomrn dost se tm a se do tto prodn scenrie formovan moem, ostrovy a kopci zanom, zabednu. Ale taky se j pomrn dost i bojm. Prej to tam je nahoru dolu. No, uvidme. Pi nejhorm nkde v pstavu sednu na lo a nechm se zbable zachrnit nmonm pounkem. Dal neznmou je poas. Te, tady v Trondheimu mm na rukou rukavice, na hlav kulicha z Rovaniemi, a vbec mi to nen vdi ostratnm divn. Nkter dmy mi zetelnm gestem naznauj, e jim tyto zimn doplky chyb. "Kde bude spt", ptaj se. "Ve stanu", odpovdm a je pejede zimnice. Ne, zas takov zima nen. Jet e nejsem na Nordcapu!

Krsnou cestou, pes kopec porostl kle, frm na Kristiansund. Kopce po lev ruce maj kolem 1500m od moe. Vertikln i horizontln. V Mo i Ran by na nich urit leel snh. Tu je po nm jen sem tam pamtka, v labinkch. Voda z nich ve strukch vodopd hodn rychle spch do moe pod nimi. Mezi tm Alpsk zemdlsk krajina. Farmiky, domeky, hnojitka, traktory, a mainky nachystan na senose. Zetory, siln ve s npisem Vtkovice, kodovky a esk pivo. Radost pohledt. Co je devn i tu, jako vude je naten na erveno. To je barva Norska, kter tu fr zejm u hodn dlouho. Silnice se dr moe. Vysoko zvednutmi mosty (kvli lodn doprav) ske z pevniny na ostrov, z ostrova na poloostrov. Take jeden ani nev, zda je tam i onde. Potravinovch krmk pjemn hust. Moc pkn jet.

Nakupuju na plden dopedu. Pomrn dost drah chleba nahrazuju pomrn levnma vlokama. V piksle od jogurtu vytaen z popelnice je nechm naboptnat a zmknout. Po strav postaven na tstovinch to je pjemn zmna, tadleta vlknina. Obzvlt, kdy se k n pid cukr (a nebo nutela), margarn, a to cel se na pkn situovanm odpovadle oheje. To si pak bko pede a ki: jet!.

Silnice pede mne stav zpletku v podob znoru pod moe. V ecku mne nm provezli silnii na korb pickupu Dacia, a tak postvm ped chtnem tunelu v nadji, e pijedou i sem. Marn. Pipozdv se, a hlavn dopravn rumec u pominul. Rozpait pelapuju na mst. Co te? Zakempovat nkde pobl - a pokat do ztej dopravn piky, a nebo ignorovat zkazovou ceduli a profret tunelem?

Je pl sedm. Na zakempovn moc brzo, a tak se nom do est kilometr dlouh smrdut dry. Padm dol jako kmen na kolekch jednm jzdnm pruhem, zatmco v protismru jsou dva. Mio se rozjd, a mi vlaj ui. Dole se pak silnice zvodorovn a z. Te je jeden pruh v kadm smru. Pedjdj m auta. Nkter zatroub, jin ne. Jin zase podprn zablik. Tm co troub do hluku vtrk pohybujcm vzduchem v tunelu hlasit nadvm. Vdycky, vdycky se toti vstranho zvuku klaksonu pern leknu, jak mne vytrhne ze soustedn nad jzdou, kterou prv provm. V tunelu se sm pedjdt. Auto v protismru se rozhodlo pedjet jin auto v protismru. Pneumatiky zapleskaly o vystoupl reflexn ploky na stedov e. Koukm na nezvykl dva pry reflektor tcch se proti m. Tunel mi je nhle tsn. Brzdm, a lepm se na kraj obrubnku za nm u je jen uzouk chodnek a betonov stna. V kei srstm s kolem. Napt graduje dokud m auta neminou. Mihnou se kolem zvodnm tempem. Ml a chtl bych lapat, uhnt pry, ale njak to nejde. Nemu. Najednou mm nohy jak z tvarohu. Uima hu zvuk vrtul. Trv mi pl minutku ne slabost pejde a mal duika pohne tkm kolem ivota. "Nikdy vce!" psahm si opakovan. Silnice zan stoupat. Te m k dispozici dva pruhy n smr jzdy, to mne troku (dost) ukliduje. Dvoj pruh mne zbavuje pocitu sardinky v krabice olejovek. Ctm se bezpenji. Stoupn je dvoukilometrov deseti stupov, stejn jako klesn. Vytrvale pmo vzhru hle. Minuty plynou. Dech se prohlubuje. Svaly signalizuj mozku, e tempo, kter si poruil u dlouho neudr. Jet e srdci to je jedno. To, dky adrenalnu, bije stle stejnm tempem. Zaprm se do iditek a do pedl, podazujc a podazujc koleko za kolekem. Svtlko na konci tunelu nabourv morl. Mozek uznv, e tempo je moc ostr. Konec konc, tu u je msta dost. V dvojpruhu mne auta mj s lehkost plovoucch ryb. Te, kousek ped clem, u nikdo netroub. Na obzoru se rozjasuje. Zvoluji. Ctm jak jsem se zpotil. Na zdech. Pod epic. Na zadku. Vude. Dodvka za mnou zvolnila. Jede za mnou jako tt - dumm si pro sebe, a plnuju jak j nahoe zamvm. Jet dle podazuju, a jet vce zpomaluju. ekm, e mne to auto pedjede. Stane se vak nco docela jinho: Zdi tunelu zane obtahovat modrav svtlo policejnho majku "Ty vole to jsou policajti", vydechnu udejchan v okamiku, kdy jsem se radoval, e u jsem z t lamastiky venku. To, jak jsem tam "dole" pes rameno, a se zatajenm dechem sledoval dv auta pedjdjc se pr centimetr od mho ivota, to byl nezapomenuteln zitek. A te hned dal. Radost z levy od fyzickho strachu a nmahy se ms s obavou, ne co, ale jak se to bude eit. Alespo, e u jsem na dennm svtle! A vzduchu! Je tu tak neposateln krsn!

Zastavuju za tunelem, blikac auto na blatnku. Vysvlkm bundu. Nevm. Ale ekl bych, e se ze mne mus kouit. "Odkud jede? Kam jede? Vidl jsi tu ceduli? V jak moc to je nebezpen? Jsi blzen?", to jsou otzky je mi policista klade, zatmco kolegyn (jeho) si opisuje m nacionle z pasu. Na vechny opovdm: "Ano. Ano. Ano." - Vetn t posledn. Ten zitek jak se proti mn t tveice reflektor s nezadritelnou, nesmlouvavou rychlost, a vtr mne pak ovane nezvyklou silou je nereprodukovateln. Ve pjmm! Se vm souhlasm! Hlavn, e jsem venku na svtle Bom! Odevzdan ekm co bude dl. Poteboval bych si sednout. Ale jaksi nen kde. Jedin na patnk, a ten je moc nzko, to mi je blb. Oprm se zadkem o svodilo zatmco se znovu zimomiv oblkm. Policajt psn: "Tady v Norsku se nesm jezdit tunely pod moem. Jestli se s tebou pt potkme bude to pro tebe zl. Potej s tm!" J mrn: "Yes. Yes.Yes. Of corse. Of corse. Of corse." Jsem si jist, e u nikdy k dn podobn jzd v sob odvahu nenajdu. Pak konen eknu nco jinho: "Thank you", coby odpov na policistovo: "Heave you a nice trip!".

Sedm na Missiona a zdrhm z msta inu. U prvn laviky zastavuju. Nemu se dokat a z batoiny vylovm pikslu s vlokama a nutelou a zanu se j cpt. Mm absk po cukru. Do dalho msta pijdm jet ten den, je to etapov: Kristiansund.

Hned nakraji v COOP-u kupuju plynovou kartui k vaii typu VAR. Z domu jsem si pivez typ Campinggaz, ale k tomu jsem kartu nesehnal. Pro typ VAR je tu kartu vude dost, vetn benznovch pump. Jsou vak samozejm podstatn dra ne v bnch obchodech. Nechm se na nbe vyfotit s nmon minou a usednu do stran na lavku abych navail. Je zataeno poas nejist. Zimn rukavice zakoupen v Estonsku mne pjemn hej pod zadkem. Filosofuju nad tm jak je to dvno a daleko co jsem je kupoval. A nebo ne? Ani dvno, ani daleko. Ale kolik zitk mne od obchodu, kde jsem je za 4e koupil, dl! Nepopsateln. Chtl jsem si tam tehdy koupit i pivo a neprodali mi ho, protoe alkohol se tam prodv a od 10:00. Psob na mne zvltn dojmem, e to vm, protoe jsem tam byl - a te jsem tady a umm na lo sunouc se po moi, a sedm na nich, protoe jsem pijel na kole a nic se mi nestalo, a je mi zima od zadku. Je to tko popsateln, pojmenovateln, penositeln pocit, zitek, vjem formy, zpsobu, ivota, kterou si kompenzuji tu doma provanou. Bhem jdla na mne koukaj dv sochy. Na jedn je chlapec, jak nese erstv zabit ryby z rybolovu, a na druh staenka nesouc svazek usuench ryb. Pvodn jsem si myslel, e nese kvtiny - meky. Z omylu mne vyvedl harleyista v ki zdoben lebkou: "Kde by se tu vzali kvtiny! Jsou to ryby! Tak se tu ilo, ped turismem". Je to pkn souso. Mm takov sochy podstatn radji ne abstraktn neurit tvary, kter se nemohou nepovst, protoe mohou mt jakkoliv tvar. Takovch podaench bronzovh soch tu, ve Skandinvii, je pomrn hodn. Jako by jimi msta chtla dohnat svoji architektonickou "ubohost", lpe eeno jednoduchost, postaven na prknu, helnku a hebku. Malebnost mstn vesnice ped kad jihoesk, moravsk vesnice.

Je as se zvednout. Kousek odtud seberu ze zem panenku. Bude to drek pro Terezku. Bude to posledn panenka pro Terezku, ty dal bude dvat ona. Za pr minut stojm ped dalm podmoskm tunelem. Je jet brzo na "jt spt" . Je sice deset veer, ale svtla je normln. Pelapuju na mst. Zkoum stopovat. Ne dovnit po svch nepojedu. Pr nkupnch taek projede. Pro mne nic nejede. Je u pozd, jdu zakempovat.

Probloudil jsem se do arelu oficilnho campu. Zvoru (zved se ipovou kartou) jsem minul v domnn, e mne nkdo zastav, ekne si o penze, a j mu je dm, a nebo (spe) nedm, podle toho o kolik si ekne. Jenome ono nic, on nikdo nic.

Arelek se sestv z nkolika na sebe nahlouench, vyjmen na blo natench, chatek, se sedlovou stechou tradin porostlou travou. Ze dvou tetin zaplnnho parkovit pro karavanisty (od kadho vedou pupen ry ke stojanm s vodou, a elektrikou), a, konen, z plcku, v jeho koutku se na mikro paitu kr ti kopule. V porovnn s honosnmi karavany aerodynamickch kivek vypadaj velorexi mezi mercedesi. O kus dl je restaurace. Uprosted, v jdru dn, komplex socilek (WC, sprcha, kuchyka). A pak tu je jet cesta vzhru, do pilehlho lesa. Tou se vydvm j, abych zaptral, kde v stran postavit stan. Je m toti blb k tm tem (pravdpodobn) platcm stanm pidat ten mj - nezaplacen. Mezi temi stany se tvrt toti jen obtn schovv. Navc mm as. Je sluneno ve 22:30.

Mm tst. Cestika mne provd lesem a vyvd z campu, za plot na hit. "Jsi doma", eknu si pro sebe. Postavm stan, vezmu mdlo, runk, pet lhev na przdnou vodu, telefon s nabjekou, nabjeku AA baterek pro fok, a jdu zpt vstc socilkm. Nemu se dokat a smyju zitky dne teplou vodou. Jen aby voda nebyla na etony. To by mi fakt zkazilo nladu. Ne, nen. Slva, nazdar vletu! A tak blaen mdluju tlo. Z obavy, e na mne nkdo pijde, se nerochnm tak jako na zchodku v Grong. Take rychl sprcha. A nenpadn stup.

Veer mrhol. Stan srdnat odolv. Jsem rd. Alespo se vypr a rno bude Norsk azro.

Rno je mokr. Vechno. Kolo brany. Lavice stl a te i boty. Je to vlastn prvn d隝 vandru, kdy jsem stan a Missiona neuchrnil ped detm pod njakou stechou. Pan venc psa se pt, zda jsem nco v noci (zde se ije i v noci) neslyel. "Ano, jako by nkdo chodil okolo mho stanu a lmal vtve", pisvduji j pravdiv. "Byla jsem tu se psem. Psl se tu karibu", vysvtluje mi ona. Firma, ve kter pracuje, njak (nevm jak, nepochopil jsem) spolupracuje s jinou eskou firmou, take pan byla v Brn a zn slova: Brno, Mikulovice, Znojmo a vno. Na krajinou byla naden. Moc se j u ns lbilo, a vno chutnalo. Obojmu rozumm. Krajina, stejn jako cena alkoholu je u ns docela docela jin. Malebnost mstn ped kad jihoesk, moravsk vesnice. Balm stan. Kape z nj voda. Veer bude smrdt - pokud ho neusum.

V campu beru Nokii u zsuvky schovanou pod kiltovkou. Kiltka m krom kamuflace i ten vznam, e bez n neodjedu, zatmco bez mobilu a baterek bych dokzal odjet docela snadno - jak se mi ji nkolikrt povedlo. Ani pi vstupu z arelku mne nikdo nekontroluje. Dobr zkuenost.

Den zanm tam, kde jsem jej vera ukonil, neb tu je stleden - ped tunelem. Po chvli mne nabr nmeck emeslnk - stol. Bhem pti minut se mnou sladce prosvit tunelem. Opt naped strm dol, pak vodorovn, a nakonec strm vzhru. Za tunelem, u mtn brny, vysedm. Ped nmi je toti krsn vinilov ern pruh asfaltu, kter mne pivede k Transatlantick magistrle (TAM) jak ukazuje turistick znaka. Je krsn, ale vtrno, co fotografie pomrn obtn zachycuje.

TAM je padestikilometrov sek silnice po, a nebo podl, mosk hladiny. Na dvaceti kilometrech z nich silnice za pomoci most a pil zatluench do hladiny ske z ostrvku na ostrvek. Mosty jsou pitom velijak klenut a "nepochopiteln" zahnut do oblouku, take vsledn dlo vypad elegantn ladn. Hlavn na leteckm snmku, v butelnu v info centru Trondheim, kter m pinutil k zajce sem. Z letadla to vypad jako had plujc moem o jeho tlo se tt slan voda Atlantiku. V relu, z abomy perspectivy, zatkama a mostkama rozkouskovno na jednotliv seky, u to tak ohromujc nen - chyb tomu ten pta nadhled. Do nsledujc sti TAM pokraujc po pevninskm behu u nejdu. Fun tu toti pernm zpsobem. Mizm ve stedozem. Ostrova nebo pevniny? Nevm. Rozhoduc je, e dle smrovnk mm po 64 na Molde.

Bhem dne se zatahuje. Nepr, zimn fouk. Od vody, a nebo z hor. Tko se to tady rozliuje. D se to vydret. Jen fotky jsou poznamenan nedostatkem svtla - a m nlada taky.

Hradba hor pede mnou je pomrn vrazn oetena snhovou pokrvkou. Nevm pesn kde, ale rozestoupit se bude muset a milosrdn nechat cestu k Monde projt. Za zatkou moe, za zatkou kopec, za zatkou most pes moe pod kopec. Pkn, lenit. Tlam. Jedu. Jdu. Pkn, lenit.

V deset zastavuju na hbitov u kostela z prken. Je tu voda, a kdyby v noci lilo nad prh nosnosti stanovho pltna urenho slic 1500mm, tak i jaks taks stecha, kam bych se evakuoval. Prelo. Ale asi pod tch 1500mm. Hnusn nebylo.

Pehupnu kopec, a pak jet jeden a je tu Molde. Msta m nebavj, take o nj jen ta trejchnu a mm k moi.

Podmoskm tunelem mne tentokrt prov parta drb, kter ped tunelem cosi montovala. Zuiv jsem na n mval, kdy pedasn naskkali do auta a mn hrozilo, e mi ujedou ped nosem. "Vdli jsme, co potebuje", ujistili mne po naloen, "pokali bychom, ale byla nm zima". "Jo", pisvduju j a dodvm popisek, jak jsem se v Molde v telefonn budce pevlkal. "Cykloturist, tu je pomrn hodn a vichni maj s tma tunelama stejn problm".

Z mostu nad moem chytaj chlapi ryby na udiky ne del ne Ondrv me. "Makrela", eknu smrem k ryb, kterou jeden z nich prv pratil o zem. "Makrela", odpov on. Super rozhovor.

V Andalsnes jsem pod Cestou trol. Klikatic plhajc do nebes (v mm ppad do detivch mrak). Jet Cestu trol je jednm z motiv pro jsem tady. A te jsem tady, a ono pr a pr (eeno slun). Dle info centra je pedpov patn. Cel tden m pret. Krtce zavhm eho se vzdt. Snu, nebo prokehlch prst a pohledu do dol plnho mlhy? Po (velmi) krtk vaze mnm pln z alounn domova sem pivezen. V poas, ve kterm Cestu trol nejezd ani motorist, ji nepojedu ani j. Viset tu tden taky nemu - a nechci, take jin nepojedu lenitou krajinou fjord - na Bergen, nbr budu fret vnitrozemm - na Lillehammer. Tam m bt pijatelnji. Ne fjord opustm, seberu v pstavu na zemi se povalujc malou kotviku. Ondrovi se bude lbit. Bude tk. Denn ji budu bhem balen stanu potkvat, a denn ji budu chtt zahodit. Nikdy to vak neudlm a tak ji nakonec dovezu a dom.

Nhoda pede mne stav psteek dostaten velk pro stan i kolo. Samozejmost je devn lavice se stolem. Bonus naproti - obchod se zchodem (ten je veejn pstupnou soust kadho opu) - dl s piknikovit prma depo do det.

Kohoutek u umyvadla je tradin pli nzko nad keramikou, take si o vodu musm ct prodavace. S smvem mi otevr privtn mstnstku kuchyky s dezem. Vyjde mi vstc tak pirozen, e ani nemm pocit chuase, kter nem many na balenou vodu z reglu.

Msto, kde jsem se utboil, hodnotm na pt hvzd. Teplo za vtrem. Sucho pod stechou a pod zdy. op s WC v dosahu nkolika krok. Dva dny se mi odtud nebude chtt a ena za pultem se pod vydr usmvat, i kdy se k n budu courat: na zchod (i na rn), pro vodu a elektriku. Placatm se na mst. Z trk v etin poutnch v norskm rdiu pochopm, e nae vlda je v krizi, a Petr Neas se rozvd. koda. Prost lid mne zdrav, a toleruje. Nezd se, e bych tu nkomu vadil. Pesto, druh den po obd nepohyb tla a mrak nevydrm a v igelitu balen vyrm. Trol cesta tm je definitivn ztracena. Nemu chtt od Skandinvie, od ivota, vechno.

Cesta stoup do mrak. Drobn v nich mrhol. Je to dobr. Klikuje mezi vodopdy burciv tcmi se z kopc kolem. Psobiv. Za kadou zatkou.

V Dombas se silnice zlom do vnitrozem. Zanm klesat smrem na Lillehammer. Poas je nevyzpytateln rznorod. Od mrn oblanosti s bernky a po beznadjnou e. Urit jak bude za hodinu, si netroufm. Pltnka je v pohotovosti.

Ve zcivilizovan krajin ubylo pstek pro trempy, a pibylo pstek bnch pro civilizaci - ekren, tribun, popelnicovi. Preventivn je vyuvm. Nkdy "s" jindy "bez" svolen majitel. Vdy vak se souhlasnmi pohledy kolem jdoucch. Turist vtni.

Pod Lillehammerem se u dom zanaj objevovat prvn ovocn stromy. Jadranu jsem stle bl. Ve vesnicch jsou bazary, tu "lopies". Nkter funguj bezobslun. Tak jako ten, kterm se prohrabvm. To co me moknout, le pod otevenm nebem na vcmi petkajcch stolech. Pouit nbytek, elektronika, koberce, knihy, jsou pod stechou. Na pamtku si vybrm pt tamprdl. Podle cenovky bych za n ml zaplatit 40NK. Norsk koruny vak nemm, dosud jsem platil petlahvema, a kdy bylo nejh tak kartou. Do schrnky tedy vlom pti eurovku, a protoe to je mlo, tak jako bonus pidvm dv petlahve vyhraban z koe na odpovadle. I tak to je mlo, ale vc nedm. Silnin odpovadla jsou jedinm mstem, kde lze vratn petlahve najt. V pkopech nejsou, a ve mstech jsou vykoupen. Musm s nimi etit.

Zpjemnnm jzdy silnin krajinou jsou americk "bourky" z edestch let minulho stolet. Kiuj Finsko, Norsko, vdsko. Lesknou se lakem, chromem a k. Jezd v nich milovnci "oldies" esem, vousem i ohozem. Sta i mlad, chlapy i ensk. Mt kru s "kdli" na zdi a osmivlcem pod kapotou je tu zejm otzkou prestie. Konec konc pro ne. Urit je smysluplnj letit takovou plechovku, s n lze dojet na nkup, ne (napklad) kon ve stji a vidt ho dvakrt do msce.

Oslu (nikoli oslovi) se vyhbm. Mm as, pkn se mi jede a chtl bych vidt jet jih vdska. Poas je vce mn dobr, take ani lodn linka Oslo - Kiel, jej uit jsem zvaoval pro nvrat do kontinentln Evropy, mne do tohoto velkomsta nepilk.

Goteborgem u ale projdm. Dlem ze zvdavosti, a dlem z lenosti. Nic moc, ekl bych. Za nm vak dochz ke zmn. Non ero se pon mnit na non tmu. Konen. Hur!

Jedu na Helsigborg. Ten je daleko men a je zrove i daleko hez. Strvm v nm pkn den na slunku. V parku hraje kapela a je mi fajn. Jedu te v rov fleecee bund sebran z pkopy. Je pln ist, nemohla tam na mne ekat dlouho. Plhodinovm trajektem, kter pasarm slou nejen k doprav nbr (hlavn) k lacinm nkupm v bezceln zn (hlavn alkoholu), se dostvm do Dnska. Jsem rd. Nikdy jsem tu nebyl. (Pvodn jsem chtl jet po most Malmo - Koda, ten je vak pro cyklisty uzaven). S trajektu si odnm pbor. Ne, nen to moc estn, ale pipomnka Skandinvie u nedlnho obda tm je zajitna. Bude pasovat k lci darovan mnichy z Rumunskho monastru Prislop.

Dnsko. Helsigor. Na seaditi aut ped trajektem mne"vt" Kyjovsk cyklokrouek. Osazenstvo karosy vynosilo idliky a zky a buruje na slunku. Potebuju se vypovdat a tak melu pantem.

Promotm se mstem, a podl moe vyrm smr: Koda (tu Kobenhavn). Msto, jeho nvtvu jsem si naplnoval u v domovin - a dobe jsem udlal. Je to toti skuten moc pkn pokoukn, by mu momentln ubraj na krse etn stavebn prce. Ve a viky. Ulice a uliky. Pstav i star msto vyzdn z cihel. To ve dl z Kodan moc pkn msto pln zajmavch zkout, architektury a ...cyklist. Tch tu je vn hodn. Stejn tak pln je i oputnch kol. Z jednoho takovho, vejpl pejetho, sundvm pl᚝ a veer u stanu s nm nahrazuju mj pedn, kter by sice mohl jet kus jet a ten nov by se kus mohl vst. Ale pro? Dom u to je kousek. Zadn Schable je dobrej - zatm jede bez defektu a bez defektu dojede a dom. Na eskm vzduchu tak objedu Balt! Mal zzrak. Ten vzduch, a brany uit na mru kamardem, bude to jedin, co s sebou budu mt z esk provenience. Ve ostatn - kolo, obleen, vbava bude made in China, Taiwan... (Dvojice H+Z objela svt a jedinou ciz vc byl dalekohled darovan ve Francii. Ve ostatn bylo Made in Czechoslovakia). Jako bonus beru blikac svtlka upevnn na rmu aktivovan magnety ve vpletu.

Terka m narozeniny. Esemeskou j poslm pn (Mj se dobe a nco pro to dlej) do dalho desetilet a instrukce, kde najde drek. (Drek nenajde, a jej od n budou dlit u sndan centimetry = dnen dti vbec, ale vbec neumj hledat). Odpovd: "Uz mi je jedenact!". Toto let.

Dle mapy, a rady, se mm trajektem dopravit na dal Dnsk ostrov, kde le dal pkn msto Odenese. "No ferry", informuj mne v pstavu mstn a poslaj mne pokynutm ruky k mostu obrovy spojujcmu, dva ostrovy pes moskou inu. Jedu tedy tam.

U cestou mi je divn, e musm po dlnici. idii, jsou obvykle pitroubl a troub mi na zda, zatmco se nevinn inu po metr irok isounk krajnici. Troub jako na poplach v Kovsk ulice. Nechpu, o jim jde, kdy to je jzda urit bezpenj ne po okresce bez krajnice. Elegantn linie obra se pede mnou rsuje stle zetelnji. Ml bych ho vyfotit- ale pro takovou fotku u je mlo svtla, a mlo msta v objektivu.

Zastavuji ped adou mtnch bran. Jdu k oknku. Ptm se: "Mohu jet na kole pes most". "Ne", odpovd zzenec za oknkem. "Dobe. Pokm tedy tady na mal nklak, a ten mne nalo" reaguju j, zatmco chlapec pijm penze od idi a vydv tenky. "Ne, tady se nesm stopovat", odpovd on. "Co mm tedy dlat?", ptm se j hledajc een ze situace. "Jt pry!", ukon on s draznm gestem debatu. U to e ekl, e jsem stopa, se dotklo m cti. A jt pry? Jo, ale kam?! Kam, kdy trajekt nejezd a j potebuju na druhou stranu! Skuten mne nenapad jin een. Brblm si pro sebe pod (skuten) fousy. Chlapce neberu vn. Nicmn, abych pestal znervzovat, tak pejdu mezi ekajc adou aut na odbaven na druhou stranu k Missionovi. Vythnu suenku a zanu drobit na silnici. Oima vyhlm taxi. Auto s pvsnm vozkem, pick up, tranzit i nco vtho na kolekch. Nic takovho ale nejede. Na emeslnky je te, k osm veern, pozd, a kdy u nco takovho (mstnho) jede tak to prosvit vedlej brnou na pernamentku. Ne stihnu kousnout do druh suky, je u mne posila povolan klukem z oknka. Pan ve stejnokroji s vyslakou chce drazn to sam: "Jdi pry!". Porou mi artikulujce stejn jako j v dubnu ped Jihoafrianem. Nev, e zatmco j rozumm perfektn, tak nevm - kam mm jt, kdy potebuju tam! Na druhou stranu mostu! J: "Ale j potebuji na druhou stranu!". Ona: "Tady se nesm stopovat! B si stopovat na benznu!" (byla 2km ped mostem). J: "Tam mi ale nikdo nezastav! Tady zastavuj vichni!" Brnm se zuby nehty vzdt se svho fleku. Jsem docela utrmcenej. Na tacho mm 129 a tady to pemostn mlo bt etapovm vtzstvm. A te tu trm a mknou mi nohy. Zabarven hlasu strkyn podku postupn graduje, tak jak moc odolvm splnn jejho poadavku. Tajn doufm, e j dojde trplivost, zahuhl do vyslaky a pro mne pijede droka. Konen! Transit! Zastavuje, vykrauju k nmu. Strkyn podku mne vak bere za loket: "Stj! Je to nebezpen!" vol za mnou, zatmco j mjm stojc nraznk. Klepu na sklo auta. "Potebuju na druhou stranu s bicyklem", adonm. "Ne. Nemm msto. Vezu zvata", odpovd mi idi ltostiv v rychlosti - fronta se pohnula - zatmco m "securite wohmen" mluv do vyslaky z bezpe ostrvku. Vracm se ke kolu. Vytahuju suenku. Drobm na silnici..., zatm co Bodyguardka mi opakuje, e se tu v jzdn drze nesm nikdo pohybovat! "je to moc nebezpen"! Nevm, co mm dlat. Leze mi na nervy, ka pitom! Vdy absolutn o nic nejde! Dve, nebo pozdji zkonit mus pijet nco, co mne nalo, a j vypadnu! Jedin, co potebuju, je as a tst. Jenome to ta slepice nechpe. Pod kolem mne krou a dor. Stdav mluv do vyslaky velikosti cihly, a na mne. Nasr mne, tm svm: "You must go out!" doprovzen gestem - od mostu!. "Jo! Ale kam?", ptm se j stdav esky a anglicky, "kdy potebuju tam" (!), piem zase j uku do daleka pes mostn oblouk poven na dvou opan prohnutch lanech ztrcejcch se nad moem a v podveeru. Korlky roviek na nitkch drc vozovku nad moem, jak obratle dinosaura, se ponaj prosvtlovat. Je to vn krasavec. Foto! Foto! Vol ve m fotograf. Kali na to nic z toho nebude!, zase rozum. V Peloponsu na pevninu vede podobn (men), pro cyklisty voln. Posila pivolan vyslakou skuten pichz. "You are very importem wohmen", reaguju na to eptem smrem k m strkyni. Dal ena. Nco si tbetaj (Dnsky), po porad se obrac na mn. Znovu vysvtluju, co a pro tu dlm, o mi jde. Oteven se ptm, jestli nemaj auto, kter by mne pevezlo na druhou stranu. "Ne. To skuten nemme", odpov posila nakysle a pokrauje: "Trajekt skuten nejezd. Chce-li na druhou stranu, mus jet vlakem. Stanice nen daleko odsud. Auto pro tebe bohuel nemme" dodv na ujitnou. Aby mi bylo jasno, e nejsem na taflu. Aha! Tak e byla o eleznin a nikoli benznov stanici! Tak VLAKEM! Svitne mi "Aha. Ano. Rozumm.", reaguju j vdn za rozmotn zpletky eenm, kter mne nemohlo napadnout, protoe vlakem pes moe jsem jet nikdy nejel. leva z een je oividn na ns vech tech. "A pro mi to neekla tady ta pan", ptm se na zvr, piem do jej kolegyn pchnu pohledem soudce. "Pr ti to kala. Myslela si, e nem penze". Uznvm, omlouvm se ... to se d pochopit.

Ndra je skuten kousek. Jedin lovek v nmonick uniform je ochoten mi se vm poradit. V automatu mi kupuje lstek do prvn stanice na druh stran, a protoe pocestuje stejnm spojem tak i pomh s naloenm kola. Vlak je dost plnej, take zstvm u dve vedle Myka. Za okny se mh krajina, pak moe a nakonec je za nimi tma neb souprava zmizela v tubusu mostn konstrukce. "Dal stanice, Vyehradsk", napadne mne. Mrn pohupovn ve mne rozpout zbytky nervozity z toho, jak dopadne cesta na posledn ostrov m cesty. Ostrov Fyn.

Msteko, ve kterm vystupuju, je pkn podveerem. Upraven zelen. Rybnk s husama. Cihlov domeky kolem nmst dldnho ulou, uprosted cihlov kostel. Pkn. Klidn. Na noc kotvm na odpovadle u silnice. Lavika, stoleek uprosted stienho paitu. Klidn. Pkn.

Zajka do Odenese byla zbyten. Je to mal universitn msteko dost zaostvajc za Kodan. Je to asi jako srovnvat Prahu s Olomouc. Koda je jen jedna. Nicmn i tu mraky kol a mezi nimi nkolik oputnch. Ze dvou sundvm ty svtlka, co se pipevn na osu kola a elektrika se v nich indikuje magnetem umstnm ve vpletu. Nevm, jak to funguje, ale tady to je bn, a spolehliv, zpsob osvtlen cyklist ve dne v noci, a to i kdy zastav.

Posledn trajekt vandru a jsem na pevnin. Zatm jet Dnsk, ale veer u Nmeck.

Konen nakupuji za esk ceny. Zvlt vdn jsem za peivo, jogurty, salmy, salty, pernky a vejce. Od vaen si dm pauzu. Te pojedu na vlak.

V adresi si vezu adresu na pokrevn vzdlen spznnou rodinu Wgner. M babika a pan Wgner byly bratranci. V dobch ped revolunch ji nkolikrt navtvili a j jako klouek osmi desetilet byl u toho. Jako dnes si pamatuju na nekonenou adu zzrak spojenou se vzcnou nvtvou ze Zpadnho Nmecka. Dnen generaci cestujc kem krem po svt se to me zdt smvn, ale na ve co s Ernstem Wgnerem pichzelo jsem (jsme) se koukal s otevenmi sty. Ponaje nezvykle velkm, zvltn tvarovanm a neobvykle lesklm autem. A kone posledn vkakou s kaerem Donaldem na piloenm obrzku. Nejenom, e ty vci byly jin, barevnj, modernj, lep, protoe ciz (tehdy bylo takka ve made i Czechoslovakia), ale i ti lid byly "jin", docela stejn odlin, jako to jejich auto. Zatmco mj tta, ani by byl njak zpustlk, vypadal tuctov, tak do snda oplen (bylo to na Vnoce) pan Wgner v bl koili s krtkm rukvem v kalhotch s naehlenmi puky vypadal jako by prv vystoupil z katalogu Neckerman, kter spolu s nm piplul, aby odhalil eleznou oponou zatajen vynlezy lidstva. Pan Wgner, byl prost "ik", jak se kalo. Aby dnen dti mli z nvtvy podobn pocit, musela by na dvorku pistt kosmick lo a z n vystoupit kosmonaut ve skafandru. Zeteln si pamatuju, jak nm dtem donekonena promt na prostradlo kreslenou pohdku: Jen pokej zajci! Jiste jsme ji znali i my. Ano, z kina. Jednou za msc. tvrt hodiny za tyi koruny po desti minutovm tdenku informujcm o tom jak budovatelm tvrdne beton. A te? Dvanct hodin v kuse! A zadarmo! A bez beton! No nebyl to zzrak! Pak ns vyfotil. Ze zajmav vypadajc krabiky se ve vtein, za jemnho peden elektromotorku, vysunula - fotografie!! (na kterou se jinak ekalo pl roku, dokud se film nedofotil) A barevn!!! Jako te to vidm: Pan Wgner ns fot. Opatrn za rek uchop tvereek 10x10cm na kterm se postupn zanou rsovat kontury postav, nbytku v mstnosti. Pofouk jej, a u mi podv tu fotku, a pitom se na mne dv skrz zlat obrouky brl mkce vldnm pohledem kouzelnho ddeka z pohdky. A j te, po vce jak ticeti letech, jej mm minout, ani bych mu to povdl? Kdepak! Takov buran nejsem! Od eho jinho by bylo cestovn, kdy ne kvli setkvn. Kvli emu by lid stavli cesty, kdy ne proto, aby se dopravovali za lidmi... a navc, u Wgner jist maj praku a sprchu, a j, ani mj odv, bych nim z toho nepohrdnul.

V informan kanceli ve Schliswing (moc pkn katedrla srovnateln s olomouckm Dmem) si nechm vytisknout mapku, kde adresu pana Wgnera najdu. Te u mi v cest nestoj nic. Krom adresy si vezu i telefonn slo. Zvauju, zda nezavolat a neohlsit se. Nakonec se rozhoduju pro: nezavolat. Zd se mi to mn svazujc. Kdy budou doma - dobr. Kdy nebudou - mm smlu.

Pijet s przdnou mi je hloup, a koupit vno zase zbyten neb: mon nebudou doma. A tak tsn ped Kielem zastavm u krajnice, abych pan Wgnerov natrhal kytici z planch r. A abych ji hned v vodu nevystrail, pevlkm se do, vera v akci v Lidlu zakoupench, novch cykloortek. Koupil jsem je jen kvli tomu. Mapka mi asn pomh propracovat se k cli. Ne nhodou je ptek podveer. Ideln as pro neekanou nvtvu.

Protm zvonky zepedu, zezadu (domu), ale Wagnerovi tu jmenovku nemaj, a tak vyukvm na mobilu volajcm po nabyt slo kouzelnho ddeka. Pp pp... a pak zvuk ve sluchtku oznaujc pjem: "Wgner".

Vbec nemm v myslu pedstrat znalost nminy, a tak esky spoutm pedpipraven text:"Dobr den pane Wagner. Tady Skla Petr z esk republiky...", rd bych pokraoval dl, ale pan Wgner mne nmecky hranatou etinou peruuje: "Moment pedm", a pedv hovor pan Wgnerov (pvodem ece), kter etinou vldne stejn dobe jako j. Znovu vysvtluju, kdo a odkud jsem. Potm pitom vteiny do vybit mobilu. Chpav odpovdi obtn skrvaj, e jsem pan Wgnerovou svoj neohlenou nvtvou mrn eeno - zaskoil. Ona: " ... a odkud volte?". J: "No jsem tady, u vs. Na adrese, kterou mi dal tta. Zezadu toho blho barku. Mte tady pt popelnic. Dv lut a ti modr", dodvm, aby nebylo pochyb, e Csar stoj ped branou ma. "... aha. No tak jo. Pokejte tam. J tam za chvli za vma pijdu". Konec hovoru. Kostky jsou vreny. ekm. Koluj mnou pochybnosti. Jak mne esti tdennm vousem zarostlho nemytho pan, kterou ve sv podstat neznm, pijme. Zda ekne jednoduch: "Nezlobte se, nemm as." A nebo, pro ni nadchzejc vkend komplikujc: "Pojte dl". Nevm. Ob varianty jsou pro mne pijateln. dn z nich mne nezabije, a kad z nich mne posl. Jedna v sobstanosti, a druh v lsce a ve k lidem. Ob varianty jsou stejn lidsk. Milej mi vak je ta pan Wgnerov, ekne: "Pojte dl", a zavede mne do pokojku pro hosty, kde se mi dostane ubytovn s televiz naproti posteli, kuchykou a (hlavn) sprchou s teplou vodou.

Pnm se, mydlm se smvajc ze sebe prach z cest mezi Kristiandsundem a Kielem. pinav prdlo i spack putuj do bubnu praky. Pichz tefan, jejich syn. Vidli jsme se ve vku osmi a desti let. Nemme anci se poznat, ale zavzpomnat na Ovn jo, to meme. A pak se jde spt. Nikdy bych nevil, jak mu sm sob vont.

Dal den mne Wagnerovi berou do obchodnho centra na sndani. To je svtek nejen pro mne, nbr i pro n. Jsou to etrn lid, proti nim jsem j rozmail hil. Pan Wgnerov pede mne stav tc obloen voavma dobrtkama. Vera jsem na paezu namel rohlk do olejovek, a dnes tohle to! Kdy vid m rozpaky nad, pro mne, pli plnm hrnkem kakaa tak bez rozmyslu s empati peovatelky jeho obsah rozdl do druhho. Lehkost s jakou ze mne sejmula bemeno rozpak z plnosti hrnku je bezprostedn, pirozen samozejm. Tko pocit sounleitosti, kter v tu chvli poctm, popisovat. Vm, stoprocentn sobstanm. No nen ten lidsk svt krsn! Svoj pirozenou ohleduplnost mi pipomn pan Peliknovou, u kter jsem se tak ctil tak dobe. Vidt Pobalt a Skandinvii bylo jejm pnm. koda, e u j o tch zapomenutch koutech svta nestihnu povyprvt...

Pak jedeme do muzea vojenskho nmonictva. Vstupn hrad Wgnerovi. Nco (hodn) mlo o nmon vlce vm a tak bych chtl vidt nkolik autentickch stpk z t doby. tefan mne doprovz, um obstojn esky. Tlumo, pekld, vysvtluje, komentuje. Mm rd obsahy vc. Pbh, kter se k nim ve. Bez jeho komente by m nvtva v muzeu mla zlomkovou hodnotu. Soust vzdoby vestibulu jsou na stnch vyobrazen potopen lod. V prvn - na jedn, a v druh svtov vlce - na druh stran. Mon, e si doku pedstavit kolik mnoho eleza (jen Nmeckho) muselo skonit na dn vech mo svta. Kolik mo by vak naplnili slzy, pro to vyplakan, si vak pedstavit nedoku. Po vyhldkov vi je nejvt atrakc pro mal velk kluky U-boot, ponorka vytaen na beh. Lze j prolzat nekonen dlouho, dky tomu, e je pln vzduchu, svtla a bezpe. Co dost mate. Objektivnj pohled do jejch trob by byl: mlo svtla, mlo vzduchu, mlo bezpe.

Dal den je nedle v centru Kielu se kon ble trh, na kterm me kdo chce, prodvat co chce. Sta si roztaenm celty vymezit zem, a na nj vyrovnat cokoliv - co u doma nechce. Boty, obleen, nad, knihy, obrazy, kazety, rdia, pbory, nbytek, staroitnosti, parohy, atp. Pro mne milovnka starho, to je rj. Mm rd vete. Rd se dotkm pbh v n ukrytch. Toit knoflkem starho rdia ve mne bud fantazii. Co vechno to rdio mohlo lidem sdlovat! Mm pocit, e to tam pod je. e slym srdcem (parafrze od: vidt srdcem) Jenome to nen na cel den. Chtl bych vidt Hamburg, stejn jako Koda. A tak, s Erichovou pomoc, te sedm ve vlaku do ne pli vzdlenho Hamburgu.

Na oteven moe to je z Hamburgu jet daleko. Ale ne zas tak moc, aby tu nemohli kotvit i pomrn hdn velk lod. Je krsn den. Slunko svt a dl mi dobe poslouchat harmonike, kytaristu a pak zase pnou fltnu jak muzicruj svtu. Hlavn atrakc Hamburgu je star msto s radnic ala Liberec na behu modrho jezera s gejzrem vody prtcm k nebi. Labyrint vodnch kanl, a je lemujcch pstavnch uliek. Nezbytnch most a mostk pes kanly. Nemn zajmavm mementem na vlen asy je kosteln v. Prs nc k nebesm, zatmco chrmov lo lehla popelem. koda. Stejn, jako tch lod, a lid. Ten kostel u nikdo nikdy nepostav. Jako jin renesann a secesn budovy. Msto kterch tu te, novodob, stoj jin. Ze skla a betonu. katule postrdajc poezii plynouc z lidskho umu dvtipu a fantasie.

Dal den u Wgner je pracovn. Vkendovou zahlku je teba dohnat a tak spolu pracujeme na zahrad za domem. I to mm rd. Rd, s nkm spolupracuji na nem, co nkam smuje. A tak plejeme zhony, sthme re, sadme hosty (rostlina, kter se u ns jmenuje stejn: hosta - hosty).

Dal den jedu. Opoutm kouzelnho ddeka a je mi dobe. Z toho jak mne pijali, a taky z toho, e jsem se nezpozdil. Doufm, e Wgnerm zanechvm podobn pocit.

Jedu Nmeckem. V hlav mi doznv Ernstv vlen povlen pbh. Jak syn z vchodnch ech hled v povlenm znienm Nmecku ttu - a nachz jej prv v tomto Kielu. Pky tam, pky zase zptky, pro maminku. A pak zase pky, za tatnkem, do Kielu, aby byly spolu, po vlenm kotrmelci. Zanaj od nuly. Kolem plno Amerian milujcch jazz. Hudbu, kter je spoj s Ernstem prostednictvm jeho plic a saxofonu. Daleko za centrem msta zakldaj hospodu, s tanrnou. A Ernst hraje jako by pochzel z ernosk tvrti Orliens. Tny zlatho nstroje jsou pro nj vm, vc ne zuby, kter si nech vytrhat - aby ntisk a tn byl jet vce dokonal. Koleka tancch vojk rozt kola obchodu. Zan se jm dait. Zaslouen...

Pemtm nad tm pbhem, zatmco mechanicky roztm ta sv kola. Ne, ivot nepe blbou literaturu.

Jedu na vchod, tedy na Lubeck. Dal pstavn msto skryt v ztoce. Zmrn ped nm zajdm, a k psen mosk pli. Tady se s Baltem definitivn rozloum, a tak ho chci naposledy pohladit pohledem. ichnout si k nmu. Poslechnout si jeho vben. Jsem suchozemec, ve s nm spojen mi je dtsky vzcn.

I v pozdnm odpoledni se tu po psit pli prohnj plavci v plavkch. Vtk pofukuje. Slunce svt. Parda. Do vody se ale oividn nikomu moc nechce. A na dcka. Ty se v t ledovici rchaj jako ty moje v kouc van.

Uprosted betonovho soukru laviek amfitetru, reprobedna z n se line smsice houslovch, chelovch tn. K tomu njak ta fltna a tuba. Smchno dohromady v uritou melodii pkn zitek. Sedm na jednom z podsedk. Hledm ped sebe pes moskou hladinu do Rovaniemi. Naslouchm, a asnu. Jak nkdo um smchat terick tny tak, e zanou dvat krsno. e nkdo slo - z existujcho, hmatatelnho, krsn stl, auto, dm, to d rozum. Ale e lze, z neexistujcho, vytvoit cos tak pknho..., to obdivuju. Tak njak jsem si rozlouen s moem pedstavoval. Nejsem tu sm. Spolu se mnou tnm naslouch pt, est lidi, kte se dokzali na chvli zastavit a pr rack. Dumm nad sebou. Jak pln mne dokzaly uplynul dny naplnit: Vymyslet, naplnovat, natrnovat. Usilovat, touit, chtt, ustupovat. Brnit se, brt, pomhat, dostvat, dkovat. Posunovat se, vytvet smysl, pemhat se. Rst. Dom si pivezu na ti kila tchto slov..., abych je bhem trncti dn pozbyl.

Kdy cdo dohraje, pijde borec a plcne tam jin. To u ale nen ono. Moc hmotu, a mlo melancholie - pro mne. Take zvedm kotvu a vyrm: smr vnitrozem, smr esko. Dal etapov msto je Praha (700km).

Na okraji omamn voncho jahodovho pole, koe pln jahod ekajc na odvoz, a na mne. Vechny maj njak kaz. Mlokter tak zsadn, aby se nedal pehldnout.

Ped Lubeck se z nieho nic silnika mn na motorovou se zkazem vjezdu pro cyklisty. Jsem v "pinklich" Nmecku a poruovat pedpisy se mi tu nechce. K zkazov znace jsem vak pifrel po vyloen vletn silnice vedouc podl moe a te tady najednou: cyklistm stop! U u se chystm lpnutm do pedlu znaku ignorovat, kdy na mne pan ze zastvky zamv a gestem mne pivol k sob. Jestli to chpu tak tu mm pokat na autobus a ten mne nalo a zdarma (!) proveze podmoskm tunelem. Nevm, jestli tomu sdlen v nmin rozumm dobe. Pokat mu. A skuten. Bus, kter pijel, nakld ohelmovan cyklisty, kte se tu bhem dvaceti minut ekn nastdali, do svch trob. Na pvs za sebou nabr i sktry. Dvee zaklapnou a trad pod moe!

Lubeck m impozantn vstupn portu. Mnostv v a viek trc k nebi pede mnou dv tuit, e mne ek moc pkn pokoukn. A skuten. Lubeck je daleko hez ne-li sousedn, fotbalov rival, Kiel. Pijdm do nj ve chvli mkkho podveernho slunce, kter krajinu, stromy, fasdy dom, eku a nladu vbec zbarvuje do pastelovch barev.

Na historicky skvostnm nmst sesedm ped (ji) zavenou restauraci ke stoleku. Lanko propojujc noky keslek je dostaten dlouh. Pehldkou architektury nelze jen tak projet.

K blaenosti z nataench nohou pidvm voavou veei, kterou mne vybavila pan Wgnerov. Mslo, sr, salm a peivo, ...kafe vonc z plechku. Tlo uloeno v mkkm alounn keslka, unaven krsnm pohybem v krsnm prosted se uvoluje a rozpout jako mslo v rendlku. Fantazie. koda, e jsem tu sm. Myslm na Jiu. Moc by se j tu lbilo. Zanedlouho m narozeniny. Nesmm zapomenout, a prozradit j, kde m tentokrt ukryt drek. (Samo sebou, e zapomenu..., ale jen o jeden den).

Jedu na Berln. Pekrauji ji neexistujc hranici mezi NDR a NSR. Pipomn ji pozinkovan cedule s nkresem, kudy bela ta hranice nap Nmeckem i Evropou. Vyfotm si ji a po cyklo chodnku podl silnice mau dl sjednocenou Evropou.

Schwerin s moc pknm zmekem uprosted jezera. Doporuuji.

S cykloprem se potkvm ped Lidlem. Ona je Polka, on Holanan. Jedou za jejmi rodii do Polska. A ije svobodn Evropa!

Do Berlna mi zbv nco pes sto. Silnice zaala bt lemovan pomnky (po uritch vzdlenostech). Maj vdy stejn tvar. V ulov obrub sesazen do trojhelnku rostou rud bramboky a nad nimi smaltovan deska s pipomnkou, e tudy krely (omlouvm se, lpe eeno: se vlekli) vzni z koncentranho tbora Sachsenhausen v Oranienburg. Dle t cedule na tomto pochodu smrti bylo ubito, zabito, znieno, polapno est tisc lidskch ivot, pbh, nadj. Pn t. est tisc na cca stopadesti kilometrech bhem ticeti dn. Dv stovky denn. Devt v jedn hodin... Ptadvacet metr silnice pro jednu smrt... Potm v hlav. Potebuju si to pedstavit. Mj dm m patnct metr, s gar dvacet. Tedy, jeden mrtv na jeden Domeek, na "m" ulici patnct mrtvol....? Udlal jsem nkde chybu, - a nebo si to nedoku pedstavit? Moudro vytitn tunm psmem peloit nedoku. Pemt, co bych tam napsal j. Snad moudro co si s sebou vozm od francouzskho Verdunu, kudy tak krela smrt v hustm iku (tam to bylo v anglitin): Zapomenout nesm, odpustit mus. Nakonec sv mylenky zmakm a zahodm jako nepotebn, nedostaujc, plytk nhraky veho toho co by mli obsahovat. Chtl bych sem vzt svoje dti. (Doma mi tta moudro pelo: V odkaz ije v sle naich in. A pid informaci. Na hbitov v Zbeh - Hnvkov je hrob s npisem: Zde le 6 neznmch vz utranch a vyhozench z vlakovho transportu dne 25.1 1945. Jejich vzesk sla: B3690, B9933,A14132, 176399, 17632363, 176313. V Hnvkov 9.5 1945. Msto ivota smrt, msto jmen sla. sla vytetovan do zpst, do kamene, do pamti ns ivch. Nkterch, z ns ivch.

S piety nepatrn pozmuju trasu svho postupu na Berln. Tak, jak je vytyena na smaltovan desce. Na mnoha mstech asfalt vystdaj dlaebn kostky. Pamtnci doby. Ze solidarity k haftlingm vydrm jejich drkotn. I mj dda mohl bt mezi nimi, a tak tam, do Berlin - Oranienburg, mm po kostkch i j.

e do Berlna nepijdm prv po hlavn avenue, mne pesvduje cedule "zatek obce". Nezasvcenec by z n jen tko usoudil, e tu uprosted lesa, prv vstupuje do Evropsk metropole.

Jsem v Oranienburg. Nakupuju na noc a sndani, hodinu ped uzavenm krmu. Jsem rd, e jsem to stihnul. Koncentran tbor kter "proslavil" toto msteko od centra Berlna vzdlen padest kilometr se jmenuje Sachsenhausen. Spodm neskladn jogurty a banny, a vydvm se ho hledat. Marn oekvm, e na informanm plnku msta najdu slovo "koncentran" i "lgr" i "Sachsenhausen". Kdy se ptm sleny: "Bitte, ich zuche koncetration lager Sachsenhausen", tak mm divn pocit lovka, kter se nemstn pd po mstu senzanho utrpen statisc lid. Slena pochop a zapchne prst do skla v mst nedaleko od msta, kde stojme. V mapce se to msto jmenuje novodob: Museum.

Proklikuju k nmu ulicema. Je k osm hodin veer. Na parkoviti ped vstupn brnou pusto, przdno. Ped strnm domkem "hld" pan. Sed na vyht betonov podezdvce a uv podveernho klidu mru. Nasmruju k n idtka pes przdn prostranstv. Jej anglitina je dn, stejn jako m nmina (u aby vzniknul eurojazyk), take si ekneme jen zkladn: dnes zaveno, ztra oteveno, od desti. Smlouvm, aby mne nechala alespo nahldnout do arelu. Nejde to. Je zaveno a (hlavn) vude "alarm". Kdy j eknu, e mj dda tu byl vznn tak si zakryje rukou sta jako by ho strila ona sama. Uklidnm ji, vrtil se dom..., a tak se narodila moje maminka, a pot j, a pot m dti...

Z brourky co si odnm, vyplv, e kad bark je vnovn jednomu z tmat, nap. vze a prce, vze a voln as, vze a rodina, vze a tresty, atp. Nahlm do arelu tbora. Kam dohldnu, je zaplnn adama nzkch zdnch bark, bez komn. Jeden jako druh. Postupn se zmenuj tak, jak daleko ode mne stoj.

Mm as. Spt se nechce. Objdm arel lgru obehnan plotem (od pohledu ne pvodnm). Cesta mne pivd k vzeskmu hbitovu, je dosud oteven. Na nm jsou pohben obti faistickho, stejn jako komunistickho (po roce 1945 byl tbor ve vchodn zn) -ismu. Ml bych si ho vyfotit, a neudlm to. Vm a nevm, pro.

Pot, co se dosti smrkne, stavm stan u kiosku. Je tam lavice, stl, kohoutek s vodou..., parda komfort. Ne rno pifr prvn turist, budu fu.

Hlavu ze stanu strkm v est. Je zima. Trvu, stan, lavice zdob krsn rosa. aj, rohlk s nutelou. Parda. Do dest zbvaj ti hodiny, to je dlouho. Mnm pln. Prohldku tbora nechm na jindy. Konec konc to podstatn: texty, komente, pbhy navzan k vystavenm pedmtm, bych stejn nerozlutil. Poteboval bych Erika. Take vyrm dobt Berln. Skrze kter musm projet, pokud jej nechci zdlouhav objdt. Chtl bych vidt Brandenburskou brnu, a Raichstag, na kter rusk vojk vztyuje rud prapor. Podle mapy bych ml jet stle po hlavn, a neml by to bt problm.

Druh svteln kiovatka, na kter jsem obklopen pruhy aut ze mne vysv optimismus. Podle mapy bych ml jet jet kus lesem. Berln se patrn "nepatrn" rozrostl a mne ek neradostn cykloturistika. Vbec se mi do t plechov kae nechce, a pitom se zrove potebuju dostat na jeho druhou stranu..., a tak se rozhoduju pro vlak. "Oranienburg bahnhof" jsem minul ped chvl, take vm, kde je. Jedu tam.

Na pern vyhnu, e nstup do soupravy je bezbarirov - super! Ani tu bn pokladny nemaj, a tak si v automatu kupuju lstek. Je pardn levn. S pocitem svtka jdu do informac, aby mi poradili, na jak zastvce mm vystoupit, kdy chci vidt Brandenburskou brnu a ten Raichstg. "Tady mm lstek pro sebe a jzdn kolo", tvrdm slen za pepkou sebejist a pidvm svoji otzku. "Ale to mte pouze lstek pro kolo...", zchlazuje mi mou svtckost ona a v zpt mi prodv lstek s tm, e jej musm oznait (gestem vstrkuje lstek do imaginrnho znakovae). Pak jet pidv njakou informaci, kter nerozumm. Pesto kvm hlavou pesvdiv jako ernouek. Beru lstek. Zdvi se nechvm vyzdvihnout na pern. Tm se do vlaku. Pijd. Ptm se: "Berlin haupt bahnhof?". "Ja". Nacpu se do ervenho vozu S Bahn-u. Mm radost jak jsem si poradil. Dvee se zavraj. Souprava se s mrnm trhnutm rozjd. Hledm oznaova. Marn. Kopi gesta od sleny s informac se po nm ptm maminky s korkem. Jako bonus pidvm bezradn pohled a pokren ramen. Pochop, a stejn tak bez gest uke ven na od ns se vzdalujc sloup se lutm oznaovaem. Te u nemm pochyb o tom, co jsem nepochopil v informacch: lstek je nutno oznait ped vstupem do soupravy (tedy jako v metru u ns). Zpytuju svdom. Pojedu s neoznaenou jzdenkou, a to mu bt rd, e ne pouze s lstkem pro kolo. Mlad maminka mne ujiuje, e se za mne u prvodho pimluv - co skuten udl a prvod s smvem petrhne vejpl jzdenku a nikoli mne.

Za okny soupravy se mh aglomeran industriln urbanizan boj o prostor. Jsem rd, e se tm prokousvm coby pasivn pasar. Nadjezdy, pojezdy, kiovatky, mosty, barky, domy, tovrny, ady aut, linky trubek - fujtajbl, kter proznu ukryt v kokpitu vlaku. Vystupuju na "Berlin haupt Bhf." Modernm mraveniti, uvnit kterho, se horizontln k nad sebou pod sebou, vedle sebe, za sebou ped sebou koleje nadzemnch a podzemnch drah tak, jak to lid mravenekov potebuj k ivotu. Vertikln pak tuto ptipatrovou (?) kiovatku kolejovch cest protkvaj eskaltory a prosklen vtahy ve tvaru tubusu, u nich si zdvoile dvaj pednost rznobarevn lid. Interir: sklo, nerez, dlaba, eskaltory, lavice, koe, svtidla, uml kvtiny..., to ve z istotou, novotou, Nmeckem.

V informacch si kupuji (!, za 1e) plnek msta. Cle mho zjmu jsou skuten nedaleko od mho vsadku.

Venku mne vt sbjeko - bagrov stavebn ruch, kterm se ln ine eka Sprva obtkajc, spolu s mnoho pramennm eitm aut, autobus, nklak, ndran budovu. Cyklist v nm moc nen (myleno: v eiti aut ?). Lpe eeno, nen tam dn.

Pohled na centrum msta je alostn krychlohl. Pesn takov, jak jsem pedpokldal a jak pedpovdl pn v informacch. Tzv. star msto se v Berln od vlky nevyskytuje. Nmce (a ns ostatn) to mus nevslovn mrzet. Jedinmi historicky cennmi pamtkami jsou ty, kvli nim jsem pijel. Jinak na obzoru, ani v plnku msta, dn oku lahodc kivky z kamenickch dlen. Pominu-li lkadla typu berlnsk ze a ZOO, tak mne nenapad co jet do Berlna oumovat. I ta brna je bezprostedn obloena krychlofunkcionalismem. Jsem rd, e jsem tu, a vm, e sem se vracet nebudu.

Pot co uvidm, to co jsem chtl, se rozhoduju pro cestu z msta. Mohl bych se povalovat v parku u Raichstgu, ale nen zas tak teplo. Je as prchnout. Nejlpe stejnm zpsobem, jakm jsem se dostal sem. Take se vracm ke stanici metra Brandenbursk brna.

Ped n pobhaj informtoi v reflexnch vestch s logem U-bahn (podzemky, metra). Ten mnou osloven je polk. Rad polkm, kterch tu je pomrn dost, kudy kam a jak. Z anglitiny automaticky pechzme do slovansk hatlamatilky. Ujm se mne s pkladnou p o zkaznka. Sjd se mnou do podzem, kde mi kupuje pslun lstky (dva:j+kolo). Lstky jsou jako v Praze rozdleny do asovch psem. Pidv schematick plnek metra, tukou do nj vpisuje sla linek a msta (dv) pestup ne se dostanu ke stanici: Letit Schonefeld - na jin stran Berlna, kterou jsem si, po porad s nm, vybral coby startovac blok pro cestu do Dran. A skuten tam cca za hodinu vystupuju ze lut soupravy. Je dvanct hodin a j jsem za Berlnem! Jsem dtinsky pyn, jak jsem to vechno zmknul. Je as poobdvat take prvn starost venku je sehnat obchod s konzervou, laveku nkde v stran, tverec paitu pro nataen tlo. Ve potkvm celkem nedaleko od vstupn stanice. Dnes to do sebe prost zapad. Jsem rd, e jsem z toho prosted, z nho jsem vybooval nejen rozmrnost spoluzavazadla, ale i ountlost cyklotrapera venku. Proda to je lek mho aje. T mm k m radosti, ped sebou do Dran, na dvst kilometr.

Probouzm se nkde na vesnici pod vtrnm mlnem. Cestou jsem jich potkal pomrn dost. Tento pat k tm vydaenjm. U proto, e je u nho voda, lavka se stolkem a plcek pro stan, kterej mi nhoda pihrla v tu pravou chvli. Ani brzy ani pozd. Kdy mi pan z pilehlho staven veer rukou pokynula na pozdrav, bylo mi jasn, e to tu bude dobr msto pro span. A taky, e jo. Svitu verejho den jsem vyuil do maxima a tak te protahuju noc do dne, co to jde. Mohl bych leet, ale prost se mi nechce. Vandr se bl zvru, je krsn, euforie mi koluje krevnm eitm. Jsem astn lovk. Nemu dokat, a budu polykat dal kilometry. Se shovvavm smvem vzpomnm na pedstartovn pocity utonul v kaluinch v Kaunasu...

Rz krajiny je obdobou t verej, stejn jako t seversk. Borovicov lesy za kadou zatkou. Tepl vzduch von pryskyic, pylem, hrabankou a sluncem. Bt alergikem na borovicov pyl, tak se tu upikm, ukejchm, uslzm. Pdm po povtinou oputnch silnicch spojujc mal vesniky, men msteka. Ped nimi, za nimi, je vdy stejn borovicov les. Nakupuju na dv hodiny dopedu. Ani o rohlk vc! Brany jsou pjemn zplihl. Myk svit po asfaltu s lehkost vnku.

Je to pesn ta krajina, jak o n vypovd kniha Zatm dobr (tum od Pokornho) pojednvajc o tku Man. Je to dobr kniha o rozporuplnch skutcch (nejen) brat Man. Ti tmito lesy utkali do zpadn sti Berlna, zatmco j jedu opanm smrem. Myslm na tu knku, zatmco bezmylenkovit tom klikama pedl. Jsem rd, e nemusm rozhodovat, zda jejich skutky byly i nebyly sprvn. Jsou otzky, na kter neexistuj odpovdi. V kadm ivot.

Jiin poslm dom opodn pn k narozeninm: "A se ti spln tv tajn sny". A Zuzce instrukce, kde najde pro maminku drek a s m j ho m pedat.

Krajina se zmnila z lesnick na zemdlskou. ady borovic vystdali dky kukuice. V est veer jsem v Meissen. Dvacet kilometr ped Dranami, a opt u vody z Jizerek, u Labe (tu Elbe). Koketuju s mylenkou, sednout na vlak a vysednout za pl hodiny v centru Dran. Non msta bvaj pkn. Z Meissenu se ale vyklube (taky) pkn msto s krsnm hradem nad zkrutem eky. Nco jako Loket. Ten je ale hez.

Slunko klonc se k horizontu se do nj opr mkkmi paprsky. Sleduji tu scenrii. Mknu na lavce, a nikam se mi nechce chvtat. Pod hradem, na trvnku v zplavov zn Labe, se na podiu rozcviuj za reprobednami hudebnci. Kytara kvl, klvesy klapou, bic rytmicky len zvuk na stejn nestejn kousky. Lkav pedstavy, e se zastnm co-by poslucha se vzdvm. Co s kolem? Kde spt? Naopak, po cyklostezce se podl vody co nejvc vzdaluju od epicentra hluku. Je as jt spt.

Stan stavm na odpovadle s lavic a stolem u eky. Mraky komr mne i s vaenm do nj zahn. Pi transportu, uvnit, se mi rozlije kotlk s kolnkama. Do toho zvon telefon. Vol mi mma. Mm pocit, e mi chce nco ct. Pesto, e se jen zept: "Jak se tm dom". "Vbec nespchm. Jet si to tu chci ut", odpovdm j pravdiv. Jej hlas mne automaticky vytrhuje z role obdivuhodnho invalidnho dchodce a proti m vli vtahuje do role zatracenhodnho invalidnho alibisty. Alibisty, kter radji jezd na kole, ne aby se zaadil na ad prce za sedmnct uchaze o jedno pracovn msto. A sem do Nmecka, do tohoto pbhu. Na mne doshne pocit neplnohodnotnosti, kter ve mne bezdky vyvol. Pocit, kter ve mn svoj pravdou, formou pomoci zakoenili ti, na rozdl ode mne, plnohodnotn. Mj tta, m mma a m ena Jiina. Nejpsnj posudkov komise mho ivota (a e jich mm za sebou). Trojblok, pro mne, mmi argumenty, ivotem, diplomy, minulost, postienm, svprvnost, nim nepekonateln. Najednou jsem slabou osobnost, kter by ped tmi silnmi nejradji prchla do panl. Divno je mi zevnit. Nikam se mi nechce. Jet si to chci ut. Rozlit kolnka vytu trikem a vyhodm ho do koe. Bude mi chybt. Co si te dm pod hlavu...? Pet lhev. Plnou, aby nelupala.

Drany. Msto "za humny" eska s moc pknm historickm centrem. I na nm lze rozpoznat podpisy bomb II. svtov vlky -Bohuel. V info centru se vybavuju mapkou polabsk cyklostezky - v etin. Do esk kotliny zbv cca padest kilometr.

Za Pirnou rovinat krajina zvlnkovat Saskm vcarskem. eka, eleznice, a m cyklostezka, zane klikovat mezi zalesnnmi kopci, z nich vyuhuj pskovcov ve. Nespchm, (mm se vrtit do dvactho), a tak iroce meandruju s cyklostezkou, zatmco silnice se mi ztrc v lesch po prav ruce. Je to pkn jzda nad vodou, po star silnice zasekan do srzu kopce, ukryt ve stnu lesa, vtv napaench z jedn strany na druhou. Je vedro, a vtve nade mnou mi pin milosrdn stn. Les, skly a eka pak phodn klima. Tam, kde se stromy rozestoup, objev se m znm scenrie z Dnskch stn, kde jsem byl s Jiou ped nkolika lety. Byl to tehdy vydaen vlet, i kdy jsme v zvru zmokli, a za pomoci D prchali ped detm. To jsme jet umli, slovy klasika: na studen zemi, milovat a spt. Oba dva.

Zpt na bundesku se dostvm v Bad Schnadau. Do eska mi zbv naped deset, pak pt, pak jeden a pak u dn kilometr. Na oputn hranici vartuje oputn konstrukce celnice s cedul Schmilka - Hensko.

Po prav ruce plyne plynule Labe. Pomalu, tie a nezadriteln, tak jak pomalu, tie a nezadriteln kon tenhle vandk. Nikdo tu nen. Fok nen na postavit, take se ani pi tto slavnostn chvli nevyfotm. Nevad mi to, nemrz mne to. Je to prost normln.

V info centru Hensko si nechvm oraztkovat pamtnek, obrzky od dt, kterma mne vybavili na cestu. K raztkm z Helsinek, Rovaniemi, Mo i Rany a Hengboru, tak pidvm dal: Henska. Pedpov poas je dobr. Volm dom. Dle Jii je ve beze zmn a ve klape i beze mne. Ondra, po mezisttn esemeskov vmn nzor, bude chodit do 1.A. Terka se skautem na tboe atp. Kdy jsme se louili ped dvma msci, shodli jsme se na tom, e si od sebe potebujeme odpoinout (bylo dost jinak), a e se vrtm do 20.7. "Nashledanou v lepch asech", byla m posledn sms, s esko-polsk hranice... Te, do tch lepch as, mm est dn a cca 300 kilometr... Pokud nepojedu pes Wroclaw, kterou bych taky rd vidl.

Ped Dnem mjm plac, na kterm jsme pi vletu do Dnskch stn mli stt s Jiou stan. Voda z trubky, pod n jsme se vykoupali, stle proud. Ned mi mnoho prce, abych jej bl obl nah tlo pod proudem vody vidl i te - byl to toti mj nejerotitj obrzek (alespo zatm ? ). Na nostalgick zastaven a utboen se je pli brzy. A hlavn, v hlav mm pln, nad zvaovan Wroclawsk pamtihodnosti...

Mm na ndra. Sedm na vlak, z nho vysedm u due spznn, bratrnka Milana, v Brandse nad Labem. Etapu Dn - Brands mm ji v cyklistickm denku zapsanou a tak mi tam chybt nebude. By, steck Stekov, kraj u Litomic a Mlnk lze vidt i vcekrt ne jednou.

Za spoe osvtlenm, na okraji msta zapomenutm, ndrakem je tma absolutn, a j mm svtla ukryt hluboko v branch. Jedu tou tmou v obav, e vjedu do dry nebo nkdo do mne. Byl by to ale pech. Neosvtlen cyklista je blzen. V norskm tunelu stejn jako na esk silnici. I te mm tst, a tak se u kany na nmst potkvme v podku. Pede mnou je dal setkn s vanou, vee, pivem, postel a s kamardy. rkou a Milanem.

Po noci u nich, jedu busem do Prahy. Za kamardem, asistentem pi odjezdu a sprvcem mch www strnek Matouem. Potebuju se s nm vidt, a udlat mapku pro web. Kruh se pomalu uzavr.
Po noci v Praze se vracm k Milanovi a rce. Jdeme na jejich zahrdku. Tu si podili, aby mli nco navc. Aby mli co dlat, kdy nemaj co dlat, kdy nevd, co s rukama. Od chatky je krsn pohled na ve Star Boleslavi. Pkn msto pro pit piva a planrovan jahod, a asu. Rozumn lid. Tie jim to zvidm, a hlasit peju.

Po noci zase u nich, sedm na Missiona. Smr Morava. Smr posledn etapov msto: Zbeh. Smr rodina - kter je nad vechny poklady svta a bez n nemme nic, jak prav moudro, m dtstv, a m zkuenost, e doku bt sm, a pitom se bojm samoty.

V branch mm svainu od rky, tyi ofocen tverce map eska, v nohch slu a srdci odhodln dorazit tento vandr do zdrnho konce. Ve astnch asech, uzavt kruh docela.

Tm se na tu posledn etapu tak, jako se zvodnci Tour de France t na tu svou posledn, konc na Paskm bulvru, jeho jmno si netroufm napsat, pod obloukem. Oni ani j v posledn etap nechvtme. To u se jen exhibujeme. Sbrme ovace. Uvme si. Na startu vysnn skutenosti, e se nm pravdpodobn poda obtn: dojet. J i oni. Nejsme jin.

Uvm si pozdrav a (nevcch) pohled kdy ped Lidlem eknu: "Jedu z Norska". Naped divka zaujme Mission naloen jak erpa. Pak tlo, a nakonec to co (a jak) km. Je jich mnoho (pehnm, lpe eeno - nkolik). Ta setkn jsou si podobn: "Ty vn jede od polrnho kruhu?", div se zpravidla m posluchai porovnvajce esovitost tla, s esovitost vandru. V Grongu, a vbec cestou, byli lid stejn nedviv. Tam jsem vak byl ztlesnnm dkazem, e nejsem mstn, e nekecm. (Vydval jsem se za paralympionika. Ne, nikdy jsem jm nebyl, ale daleko od toho taky ne, a tak jsem se ani moc neervenal. Mezinrodn slovo "paralympionik" mi pomhalo dt do souladu tlesn handicap a sportovn vkon). Tady v esku roly, kter mi nepat, nehraju, a jen se culm jak vtz Tour de Balt. Nkdo uv, jin ne. Nedivm se nikomu.

V Podbradech dvm pednost Cidlin ped Labem. Do Chlumce jedu po obecnch oustkch. Tam se musm cht necht vydat po silnici . 11. Po silnici, po kter se d dojet a do Zbehu.

J a idtek se drm zuby nehty. esko - polsk spedice tu buj burcivm tempem. Konec pohodov jzdy. Ta mi zase zan po ticeti kilometrech v Hradci Krlov. Nostalgicky km ku Labe. I v tomto pknm mst, jsme byly na rodinnm vlet. To jsme byly hosty u sestenky Jany. Z bankomatu GE Money vybrm penze a mau dl. Proti Orlici do Tnit, kde se jej jednotn tok rozdluje na dv sestry Divokou a Tichou. J jedu po cyklostezce proti t Tich, do Doudleb. Za kterma do pole zapchnu pedposledn vandrovn den.

Rno. Naposledy balm stan, rozhbm noc zlenivlou kostru. Mika vped postupuju rekreanm tempem. Postupn se otepluje. Je krsn.

Vamberk, amberk, Letohrad. To jsou m dvrn znm mstopisn pojmy. Tu se narodil, odtud vyel a sem se rd vracval kouzeln ddeek Ernst Wagner. Nejsem jin. Kadou ceduli hladm pohledem, jako by na n bylo napsno: Pete! Vtme t doma!

V Letohrad zastvka, u tety Srov na obd a pivo. Vce ne o cestovn rozprvme o mm ivot. Dva msce jsem o nm vc pemlel, ne mluvil, a tak mluvm a mluvm, zatm co mi pohledem trpliv naslouch. Obaluju ji svm pbhem, je mi dobe. Jsem vdn za nhodu, e byla doma. Jsem rd, e mu zazvonit na zvonek u jejich dve. Jsem rd, e mi umon, abych si k n uskladnil st sv minulosti, abych ml v hlav, srdci msto pro to, co v budoucnu m pijt.

Dl. Silnice, kopeky, lesky do Lankrounu. Dumm o nhodch. Nejen o tch, bez nich by se mi leton vandrovn nevydailo tak skvle. O t posledn (teta doma), stejn jako o t prvotn (Erik Herrman). Nevm, co si o tom etzu drobnch nevinnost mnic ivot myslet. Nevm, nevm, nevm. Vdy ani nevm kolik lnk etz, kter mne nese, ve skutenosti tvo. Protoe, vm jen o tch, kter si uvdomuji. A tak s Karlem Krylem: Dkuji, dkuji, dkuji... Bohu.

Zastvka pedposledn, na dvorku u Sikor v Hnvkov. Chci je vidt a, taky protoe dom mm dle domluvy pijet a v 18.00. Do t doby bude dm pust a przdn. A m se vskutku e nechce sm sob otvrat branku. Vstupovat do przdnho domu. To se radji pizpsobm. Pokm, a Jiina u kamardky dotrh rybz. Nerozumm tomu. Ostatn u Ondry Sikory a dbnku piva mi to nein dn problm. A to tak dokonale, e zapomeneme na hodiny, take posledn kilometry podl bl ry jedu fofrem. Abych byl doma na minutu pesn.

Prvn zbesk domek po lev stran pat kamard Hojgrm. Dti kamard se batol po zahrad. Kamardka Vera Vodikov v letnch atech pel kolem plotu. Vlasy vlaj na ramenou, obliej z, mv: "Ahj! Zastv!". "Nemu, spchm!", odpovdm j, ale nakonec stejn po otoce zastavuju. Nejsem blzen, abych si odepel jej pusu a kypr objet!

"Mme t rdi", ekne mi Vera jedin do ucha a obejme mne jet jednou. Vm koho tm mysl, kamardy. Nechpu vak, pro. Pro mi vyjaduje svoji nklonnost, solidaritu. Te! A tady?
Pro? - "Mme t rdi...."?, ptm se pohledem, mylenkou. Jen pohledem. Jen mylenkou. Pipadnu si jako na funuse, na kterm mi kondoluje. Vechno pivtn bych ekal, ale "Mme t rdi"? ...pro!? ...za co? ...kvli emu?

...proti m vli se v tomto mst, do tohoto, zane vpjet pbh, jeho autorstv se zkm. Kter pat do tohoto pbhu, pokud do nj pat i ty posledn sta metr... Nevm, kde je ta hranice. Zase jednou nevm.
Geograficky jsem pr set metr ped prahem vlastnho domu. Mentln zpt v Kaunasu - sm se svm strachem, e jsem udlal chybu. Tentokrt, e jsem uvil slovu, e jsem se zmlil - ve ve v lovka. e jsem ml zmakat jzdenku, vybalit kolo z krabice, zapomenout na propocen trika a Skandinvii, prosadit sv a - zstat doma. Tak, jak jsem to dvanct hodin ped hodinou "H", navrhoval.

Za pr zatek budu doma. Jedu dom, jedu s obavou. S obavou, e te proti mn nebude stt proda, m pehnan sebevdom a m falen iluse, nbr lid. S jejich falenm sebevdomm a jejich falen iluse. Jejich schopnost ve svm zjmu zpronevit. Sv slovo. Spolen penze. Dtem bezstarostnost. Tm vm si pro sebe vyrvat "lep as", z mnoiny tch, kte tu mnoinu tvo.

...jedu Zbehem posledn metry kilometru slo: 5730 a opt hledm parka. Te u ne, pro konc krsn, bjen a skvl pbh mho Vandru po Pobalt a Skandinvii. Hledm parka pro jin mj pbh, jeho osnovu rozepsali jin, za mimy zdy. Pbh, kter exploduje konfety slov v zpt pot, co otevenm branky skon tento. Pbh, ktermu se budu, budeme, brnit.

Terko! Zuzko! Ondro! Skandinvie! Dky za slu!
Authorci za kolo, dky, e:
Cesta dalek s Authorem nelek!

Verze pro tisk ke staen...