Slovo vodn
Poptvm - nabzm
Cesta dalek s Authorem ...
Pehled cest
Cykloundr (1997)
A na okraj (1998)
Dolomity (2005)
Nkolik jezer Alpskch (2006)
Zakarpanda (2009)
Schwarzwald (2010)
esk rj (2010)
panlsko (2010)
Turecko a Jadran (2011)
dolm ek (2012)
Kapodakie (2012)
Balt a Skandinvie (2013)
Maroko (2014)
Vltava (2014)
Rodinn dovolen (2014)
umavsk rallye (2014)
Rodina v akci (2014)
Britnie (2015)
Slovensko (2015)
Slovensk Rj (2015)
Balkn (2016)
Korsika (2017)
Fotogalerie
Co jsem vidl
What I saw
Kde jsem se fotil
Where I took pictures
Kde jsem spval
Where I slept
Kudyma jsem jezdil
Which way I rode
S km jsem se potkal
With whom I met
Mn nejvzcnj
The dearest for me

Korsika, Sardinie, m

10.5 - 22.5 2017

Tradin se mi nechce. Ne, protoe by mi v hlav vili njak obavy. Prost a jednodue se mi nechce ven z vyhtho klobouku.

Nicmn nakonec 10.5 2017 zvedm hd a jedu. Naped vlakem D a pak busem Eurolines, kter kola na trase Praha - Nice voz bez problmu a bez poplatku v cen jzdenky - 1750 K. Po pedchoz rezervaci berou dv kola na jednu jzdu. Linka jezd 2x v tdnu (ter, ptek) a je stvoen pro cesty do tepla Stedomo. Te, na zatku sezny je bus vyten tak z jedn tetiny, take se po celou dobu jzdy mu vlet na zadn ptce - parda. Alpy pejdme v noci. I tak je vidt, e snh se vl i v nizoukm Brenneru. Zajm m to, protoe dosud nejsem "sklopevn" rozhodnut kterm smrem nasmruju idtka. Snh u krajnice potvrzuje pedpoklad plynouc z neobvykle dlouh (ti: normln) zimy a rozhoduje za mne, e ze Saony, kam mm lstek, pojedu na jih, do tepla.

11.5. v 11:00 vysedm v Savon. Zastvka, na n mne bus vyplyvnul, pipomn zbeskou "u nzu". Stka, lavika a nic vc. Lo na Korziku zved kotvu v 21:00. Na smontovn Mion mm tedy fru asu. Pi jeho skldn zjistm, e mi chyb atypick podloka na pedstavci. Vm pesn kde zstala - na ponku v gari. A bhem vaen, e nefunguje plyn vai. Take po zbytek dne projdm servisy shnjc nhradu za podloku a zajdm do Decathlonu, kde kupuju nov plyn vai Primus. Te, kdy je rozhodnuto, e nepojedu do Alp branm ulehuju o mikinu a teplky. Je krsn, teplo a na ostrovech bude jet krsnji a tepleji. Potm, e tam se rozloum i s druhou mikinou, a v bran mi zstane proti vtru, dti, kroupm, bleskm odoln supr bunda koupen tsn ped jzdou v Denali za pt litr (po slev z osmi). Jsem zvdav zda se mi investice do n vyplat. Vloni nad Sarajevem mi v snhu, deti takov bunda vrazn chybla. Pedpokldm, e i letos bych ji uil, pokud bych jel do tch Alp. Pochybuji vak, e na Korzice, a tak dle, budu potebovat jej super ochranu. Tam to bude sp na slunen brle a opalovac krm. Ml jsem ji nechat doma.

eenm provoznch starost poznvm nejen gare, cykloopravny a obchody Savony, ale i msto samotn. Savona je velik tak akort. Jsem rd, e jsem nejel do vt Nice. Pstav, moe, palmi, kopce kolem, vnek, pevnost. Parda. U te mi cesta vrac co jsem dosud do n "vrazil".

Protoe ve mst kotv jen mal loky, a nebo ob vletn XXXL lod, a trajektov doprava vyplouv z pstavu za mstem, jedu za msto, do pstavu odkud vyplouv i mj trajekt. Budu tam sice zbyten brzo, ale u nemm na se koukat. Po verej cest busem a dnenm bhn po mst se ctm unaven, tm se, a sebou plcnu na znak na kalimatku.

Za kolo a sebe platm oekvanch cca 40e. Nejsem tu zas tak brzo. Lo se prv pro zjemce otevr. V ad bus ekajcch na nalodn stoj jeden s npisem "Vizovice". Pan vylezlou s fokem (a zkem) venku zdravm pozdravem: "Zdravm Vizovice", a ona mi odpov: "J nsu z Vizovic! J su z BRNA!"

Prvn (a jedinou) moj starost na lodi je najt prma klidn msteko pro span. Mm pedstavu kde bude. Spack si rozmotvm za adou sedadel a se svainou v igelit pytlku lezu na horn palubu. Parda a klid vude kolem. Kdy se dv lo do pohybu, mm u dv pivn plechovky przdn. Dal nemm. Zved se vtr, ochlazuje se. Za mrnho pohupovn lezu, skryt za adou sedadel, do spacku. Pes hebk koberec ctm mrn rezonovn lodnho skeletu. Lo si vrn jako kdy koka pede. Pivo, houpn, a spnkov deficit mi spolehliv kl on vka. Spm jako dudek uhoupn Ligurskm moem pod lodnm klem.

Plujeme celkem dlouho, co mi vyhovuje. U druhho behu jsme druh den rno, kolem osm. Jsem rd, e jsem se mohl tak dobe a dosyta vyspat. Jak jsem napsal v nzvu - na Korzice jsem (takka) po dvaceti letech (tehdy se psal rok 1998), take se neubrnm vzpomnn. Tehdy jsem sem pijel po vlastn ose ze umavy.

Venku se pevleu z civilu do cykloke, sednu na Mion, hrbnu do pedlu a vyjedu. Pohledy na moe, produ, zchtral strn ve, vinylov hladk ern asfalt, vnek a pjemn slunko..., to ve mne pesvduje, e jsem udlal dobe, kdy jsem zvednul v Zbeze zadek a vyrazil. Jedu, jedu, jen tak se vleu. Nechvm se pedjdt od o generaci starch proedivlch cyklotrempk. Je jich tu plno. Mus to bt pro n prma pocit, "natrhnout prdel" mlaochovi. Nechce se mi jet rychleji ne je nezbytn nutn pro udren rovnovhy. Vm, e se rozjedu a po pr dnech. A si svalovina zvykne. Korziku, tvarem pipomnajc hrozen vna se stopkou, objdm podl lenitho pobe proti smru hodinovch ruiek - abych ml moe po prav ruce. To je dleit kvli vhledm na nj (nemuste se dvat, pechzet, pes silnici). Jedu po "stopce", na kter "vis" Korzika. V nejsevernjm monm mst ji pejdm sedlkem z vchodnho na zpadn pobe. Silnice toti nevede vyloen kolem vbku. Nahoe v sedle slzm a opoutm kolo. Lezu na kopec na vyhldku - to normln nedlm, ale tady mi to ned. Ndhera vude, kam se podvm. Mod moe se mn v zvislosti na jeho hloubce. Stejn jako sytost zelen. Msto, na kterm stojm, je o to zajmavj, e tu dle info tabule dve byla skldka odpadu. Luxusn msto pro smetit nebo pro postaven stanu. Na to je ale jet brzo.

Zpadn pobe "stopky", je podstatn kopcovatj. Cesta jde hore dole nap vrstevnicema. Pedpokldm (sprvn), e u to tu nebude jinak. Vtr pihnal mrak, kter zathnul oblohu do ediva. Cyklistovi to vyhovuje, fotografovi u mn. Vzhledem k tomu, e se potm spe mezi cyklisty, tak jsem rd. ed na obloze je tolik, e to vypad na d隝. Kohosi u cesty se ptm, jestli m pret, kve hlavou s tm, e "evening rain".

S blcm koncem dne se edo mn na erno. Kupovitch ernch mrak a vtru je nakonec tolik, e stan stavm "pedasn" jen proto, abych nezmoknul, na odpovadle ped St. Florenc. Je tu npojov automat (a tedy i zsuvka) a stoleek, a lavika. Parda. aje vam pln kotlk. Pe mi Honza a Lucka, e mne zdrav co-by novomanel. Opltkou jim peji, aby se jim souasnou vzjemnou lsku povedlo v budoucnu petavit na vzjemn respekt. Pak mne hromy blesky vtr zaenou do stanu.

Blsk se, hm, fouk, ale nepr - pinejmenm na m stran kopce celou noc. Zejm i dky tomu je rno obloha jako molka. Teplouko na slunku lk posedt u kafe. Dky pstupn zsuvce si vam hnedle ti hrnky po sob. Nespchm. Koukm kolem a nespchm. Vm, e mi prosedn as veer bude chybt na kilometrech, ale to mi je fuk. Miluju tu rann vni kvy a klid ve mn, klid kolem.

Saint Florent projdm stedem. Lod, loky, lodiky kotv doslova na nmst. Moc pkn to u nich plouch. Mm ale "zdren" a tak frm dl, po D81 na Calvi.

Silnice mne vyvd nad moe, zavd do vnitrozem. V nejvym bod stoupn je krsn vyhldka na zasnen vrky hor ve vnitrozem ostrova. Ndhera. Vytahuju rohlk s nutelou. Fantasie.

Proviant na veei nakupuju v Calvi. Nen tu lacino. Te v podveer podlhm melancholick nlad, kter jsem pez den vzdoroval. Zastavuju se u lodk v pstavu pod pevnost. Rackov, plouchn, vn a zvuky moe, zubat cimbu. Parda. Prochzm ulikama. Starobyl domy, dldn, kamenn obrubnky. Historie dch ze veho. Mm to rd. Lb se mi to. Je mon, e jet pedevrem jsem byl doma? Ulika mne vyvd ped vstup do pevnosti. Zavhm, zda nejt dovni na umendu. Kdyby tu byla Jia, tak by m tam urit "vthla". Sm radji sedm na Mion a jedu. Na Ajacio! Kdy sebou mrsknu, tak dnes stihnu najet stovku.

D81, po kter jsem pijel a kter m stedem ostrova na "m" Ajacio, na kiovatce po porad s mapou zamnm za D81b. Silniku irokou pro jedno auto lemujc pobe. Je to jak jsem pedpokldal - vyklube se zn ndhern stuha thnouc se krajem. Moe, k jeho obzoru se postupn klon slunko, mm po prav ruce. Stejn jako bouc pboj rozbjejc se s burcenm o tesy pode mnou. Pohled na moskou masu, promnnou se nrazem v rozlit bubliny je chvatn. Je to souboj, na kterm bych mohl oi, ui nechat. chvatn podvan mne odvd od jzdy, take se zase jen tak sunu. V Calvi jsem si nakoupil, ale nevzal vodu - nechtlo se mi s n tahat. Pak byly cestou njac penzisti u autokaru, kte by mi ji jist dali, ale pod se mi s n nechtlo tahat. Take jsem vdn za farme, kter na m zamvavn zastavuje. Do otevenho oknka jeho otluenho nklaku mu km o vodu. Podv mi dvoulitrovou petlhev. Pitom si postuje, e u ti roky tu nezaprelo. Nemohu mu to nevit. Sucho je v prachu cesty, pichlavch kech, such trv hmatateln ptomn.

Akoli jedu dokud je na rozbit asfalt vidt, tak zstanu tyi kilometry pod stokilometrovou metou. Je, i nen, to pro mne dleit. Zdrely mne ty vhledy na burcejc mosk pboj. Huskyho vztyuju na jedinm monm mst - na "vhybce" pmo u silnice. Vude jinde je toti pichlavo, kamenito, kivo.

Po krtkm rannm zahvacm stoupn se dostvm na vrchol kopce. Je tu nerezov reservor vody pro obec Galeria dole v ztoce. Bez toho sudu by se tu zejm nedalo t. Sedm si na fundament, na kterm sud sed. Zatmco se peslkm, koukm do ztoky. Je krsn oputn rno. Moc pkn. Umyvadlko vedle, kter bylo napojeno na sud zniili vandalov, nikoli ti mt. koda. Sjdm k moi, do ztoky. Dm si sluchtka do u a spolu s oputnou silnikou zanm stoupat. Pomalu a vytrvale. S kadm lpnutm nabrm nadmoskou vku. Parda.

V nejvym bod Col de Palmarella (405mnm) je ndhern vyhldka. Mm tst, e chvli pede mnou sem pijela parta cyklist na supr kolech. Uznale mi tleskaj. Jo, je to prma pocit. Vyfotm se, napiju a zanu padat dol. Klesn je stejn pozvoln jako stoupn. Za lehkho pibrovn se sunu dol po prma asfaltu. Ndhern vhledy na moe. Vtr mi um a cvrk vrn do u. Supr. Klesn peruuju u pramene. Kilov ist, pramenit voda pln kamenn lab. Vyistm si zuby, vyplchnu oi, naplnm aludek a petku, lehce se odrazm pikou a klesm dl dol. Ne, nen lep cykloturistick pohody.

Ped Porto zastavuju v kopci u benzny. Abych si sedl na idli do stnu. Je teplo. Cykloturistick pr - on thne vozk, ona m naloeno, mne optovn pedjd. U jsme si dnes dvakrt mvali, a tak se tak trochu znme. Dm jim "fra" pt minut a zvednu se. Kopec co je ped nma a vozk co chlap thl za sebou, mi dv anci je dohnat. Jenome to jsem se pepotal. Na vrcholu stoupn jsem sm. Nikde nikdo. O kus dl je bouda s lavic, stolem a stnem. Je z n ndhern vyhldka na moe a skly do nj kolmo padajc. Na silnici vtesanou do jejho masivu. ڞasn, ndhern msto, na kterm jsem sm. Vytahuju vaen - budou sladk nudle s margarnem, kter mi plouch ve vanice. To je jdlo, kter miluju. Nacpn doplna si rozmotvm kalimatku, spack, pod hlavu msto polte dvm stan - usnm. Parda.

Po silnici vtesan do skly, kterou jsem pedtm obdivoval z vyhldky se pomalu sunu k Porto silnikou, na kter se dv vt auta st vyhnou. Pomalu, rychlost chodce, protoe kam se kouknu to je asn. V sezn tu mus vznikat zcpa z mezinrodnch SPZ. Kdy se silnice, "prokoue" nejkrititjm sekem, tak se podemnou objev ztoka msteka Porto. Dal krsn pohled na svt mi le u nohou.

Jak sjdm dol z kopce je pta pohled do Porta m dl tm ostej. Na vi ne pli velk pevnstky vsunut do moe se raduj z pohledu na svt peste ist voav obleen turisti. Kolem skeletu ve se u dlouhho mola kolbaj drobn loky. Jasn vletn centrum pro tuto oblast. Bodej by ne. Skly, moe, ple, flra, fauna, restaurace, obchdky pmo u nosu. M pohled ze zatek do nevelikho Porta pro jeho poznn sta. Zdrm se jen v intermarche na okraji. I kdy je nedle, tak je "ouvrt"- oteven. Zase mi potvrzuje, e na Korzice je v maloobchodech zbyten draho. Vaniku oblben Philadelphie (obdoba pomaznkovho msla) kupuju za 2,5e namsto obvyklch 1,5e..., a tak to je se vm. Take pivo si zejm koupm a v supermarketu na pedmst Ajaccio.

Hned od obchodu zanm stoupat do oblasti Piana, ani bych ml pedstavu, jak krsno mne na vrku stoupn ek. zk D81, kter se stle drm, mne zavd, pot co se po n protlam s Mionm lesem nahoru, do roztodivnho skalnho msta. V nm, nad lesem, silnika z nieho nic pestane stoupat a ustrne na vrstevnici. Z nieho nic mi zanou jej zatky nabzet asn vhledy na moe, skaln tvary, borovice, silnin smyky. Zase to tu je fantasticky krsn. e je tato oblast zapsna na seznam UNECO, stejn jako ztoka Porta, kterou jsem ped chvl projel, mi internet prozrad a doma. Ne, sv vlety nijak zvl᚝ nechystm. Nebav mne to. Bav mne objevovat. Dkuji nhod, e jsem tu. Calanques de Piana je oblast na zpadnm pobe Korsiky mezi msty Ajaccio a Calvi nad ztokou Porto. Jedn se o jedno z nejkrsnjch mst na Korsice, kter je i na seznamu UNESCO. chvatn jsou zde skaliska v ndechu erven barvy (jedn se o vulkanick horniny). Dky erozi (silnm vtrm na pobe, dem) vytvej nejrznj tvary. Zpstupnno je zde nkolik turistickch stezek, kter nabzej adu krsnch vhled.

Zliv Porto

Zliv Porto je jednm z nejkrsnjch ve Stedozemnm moi. Pro svou flru a faunu byl zaazen na seznam svtovho prodnho ddictv UNESCO. Nachz se dva kilometry od Calanques de Piana. V zlivu Porto le stejnojmenn msteko, kter se zamuje pedevm na cestovn ruch (je zde nkolik hotel).

Sklesvm dol z Piany, rychlost meteoritu klesm k moi. Kam jinam. Podveern atmosfra dve rybskch vesnic, dnes turistickch msteek se mi lb. Cinkn pbor v grilem voncch restaurakch se tu ms s plesknm vlnek o boky lodk, pstavnm "nepodkem" a pachem as. Vlet lod k tesm v okol Porta, kter jsem pejdl na kole, stoj 1500 K. Drobn zavhm, zda nepodlehnout reklam a ztra nevyslyet nabdku "tripu by boat". Fotky vypadaj lkav. Vzhledem k tomu, e m zavhn je skuten jen drobn, jedu dl. Zase mne jala honba za kilometry.

Jedu, jedu naped erem a pak i tmou v nadji, e narazm na odpovadlo s lavikou a stolkem. Hvzdy nade mnou, blav hebnky vlnek na temnm moi pode mnou. Mrn vnek. Klid a mr vude kolem. Supr zitek. V deset ptrn po odpovadle vzdvm, a zapichuju to kousek od cesty, na vyschlm trvnku. Dnes to bylo zase perfektn. Ze stanu koukm na osvtlenou lo sunouc se po moi neznatelnm tempem. Je to klasick trajekt, ...ale svtc do tmy vypad jak plovouc korunovan klenot. Ndhera.

Rno balm stan a jedu bez sndan. Do Tiuccia. Koupit jogurt, najt lavku.

V Tiuccia u slunko svt tak, e je jasn, e zase bude vedro. Nedoku si pedstavit, jak jsem ped dvaceti lety mohl Korziku vnitrozemm pejet v obdob przdnin - tedy vrcholnho lta. hnouc slunko mne nut znovu probrat atnk. Loum se s dal mikinou, teplkama a teplm cyklodresem. Celkov hodnota veho, pvodem "sekhendovho" nepesahuje stovku (kus za ticet). Take mne to netrp. Jen mne mrz, e ty dobr vci musm hodit do popelnice. Protoe mi dobe slouili, a nezaslou si to, a pak taky e to je pltvn zdroji.

Bhem stoupn do sedla nad Tiuccia mne bhem poslednch dn potet pedjd cykloturistick onen pr s vozkem, ...a prv kdy tlam (kolo). Jak mne minou, tak na to taky sednu, abych nebyl za bakoru. Tentokrt si je nenechm ujet, take nahoe jsme zrove. Podvme si ruce, konen si i vykldme. Jsou domc - Francouzi. Ne stihnu udlat fotku, tak jsou v oudu. Take fotm zliv Tiuccia s lod. Na horch nad nm le ivotadrn snh. Ndhera.

Do Ajaccio zajdm, ani bych vdl pro. e potebuju sluchtka, nen dvod, stejn jako e bych poteboval vidt rodn dm Napoleona. Nicmn po petlaovan s nraznky aut jsem v jeho stedu. Msto je peplnn turisty. Prask ve vech. Dv, ne si ustelu na trvnku na hlavnm nmst a vythnu vai a fazole, nesu na dobit slen v restauraci powerbanku. Pedpokldm, e mne s moj dost "pole k pku". Omyl! Usmje se a powerbanku pchne do zdi. Vzhledem k mnostv obdobn otravnch turist je neuviteln mil.

Po dvouhodinovm lenoen se zvedm. Jsem u moe, take dle to bude do kopce. Docela se i tm. V pstavu stoj lo s npisem: NICE, odkud zase vyjd bus s npisem: PRAHA. Kdybych chtl, tak jsem do dvou dn doma - asn.

V Ajacciu skonila m D 81, na n jsem ti dny asnul. Dl pojedu na Bonifacio po T40. Do cle to mm 140. Budu tam ztra.

Ped vrcholem stoupn (750mnm) zastavuju u studnky. Stoj tu u autokar, jeho troby pln dchodcovsk pr vodou. Kdy se prozrad etinou, tak jsem rd. Potebuju se vykecat, vyskladnit sv dojmy. Zvou m na kafe, kter s dky odmtm. Chci, potebuju jet. S Tebany se loum s tm, e se potkme na Sardinii - mon.

I Kdy jedu dokud to jde, tak i dnes zstvm pr kilk pod stovkou. Jasn, zdrovaka v Ajacciu a pak ten kopec..., co bys chtl? Stan stavm na asfalt odpovadla pod lesem, ve chvli, kdy se silnice ladnm mostem pehoupne pes skutenou eku (tedy eku s vodou) a zane zase stoupat. M pn, e na noc pijedu na njak odpovadlo, zstalo opt nevyslyeno. Moc odpovadel u cest tu Korsian nemaj. Jako bych ani nebyl ve Francii. Nic z toho. Hlavn, e je tak krsn pjemn chladiv temn noc.

Po rannm zahvacm stoupn padm dol k moi, do Proprino dlouhm thlm sjezdem pes nkolik vesnic. Parda, ndhera, radost. Do obchodu jdu hladov jak vlk. Hlad mne zbavuje rozumu. Kok plnm jako by dle byla pustina. Rybky, ratoulette, prky, keup, jogurt, pivko, mlko, jabka, peivo, suenky... Kdy s tm sednu venku na lavku, tak nad tm zalomm rukama. Co si s tm ponu? Je toho na dva dny! Nejm. Ne, hladov lovk nem chodit nakupovat.

V Sartene jsem o 14 kilometr dl a zase o necelch 300 metr v. Tady se napojuju na moji minulou trasu. Sedm ke kostelu kvli likvidaci zsob. A do kostela, kvli chldku, a tak. Potebuju peruit rytmus dne. Od kostela je ndhern pohled do dol. Na moe, pole, lesy. Vn ndhera. Kostel nen v centru, a ned se u nj zastavit. Take nikdo nen u nj, ani v nm. Za kostelnmi vraty strkm do zsuvky powerbanku, a ped vrata si lehm, abych tu ve stnu pekal poledn slunce r. Z Sartene se silnice "zlom". Houpav mrn se po n posunuju vped krajinou seskldanou z obrovskch utr, oblch balvan a skal. Obl kameny vykukuj z pichlavho koberce klee. I kdy jsem u tudy (ped dvaceti lety) jel, a ml bych to tu poznvat, tak na mne krajina psob pln neznmm dojmem.

Ped setmnm dojdm do Bonifacio. Jo tu u to poznvm. Chvatn se enu mstem, pstavem, ve smru ipek "Ferry", hnn nadj, e stihnu posledn trajekt na Sardinii. Nestihnu, ujel (pro puntike uplul) mi ped hodinou, dal jede ztra v 7:30. Nevad. Potm, e Bonifacio, kter se mezitm rozsvtilo, mi udl pknou spolenost.

Prochzm se po jeho nbe obdivujc stdav star pevnostn msto na jedn, a krsn jachty na druh stran. Jedno je pehldka luxusu, druh emesln dovednosti kamenk. Je krsn tepl veer. Parda. Moc pkn obleen pan, zaven v rm moc hezkho pna, se mne pt kde budu spt. Rozhodm rukou s "evrywhere". Nato mi ona uasle, nebo se viden popeje "good night". Lb se mi to.

Stan stavm pod pevnost, kousek od stojcho trajektu. Vedle nj kotv polsk plachetnice. Chui "se druit" dky nav odolm, a tak poltinu budu poslouchat jen skrz stanov pltno. Dokud neusnu.

Lupen na trajekt na Sardinii si u pepky na posledn chvli. Za hodinovou plavbu rozhrkanm trajektem n druh beh chtj nepochopitelnch cca 1000 K. Nechpu. Otzkou: "Pro tolik?", pochopiteln pan za pepkou neobtuju. Ne se stihnu nasndat, umt, vyistit zuby, tak jsme na Sardinii. Byla to vn drah jzda.

Dv ne mne vojcl - pohranink - pust za me, za nimi je italsk Santa Tereza, chce vidt pas. No problem. A obsah braen. No problem. Kontroly na hranicch jako ped dvaceti lty. No problem.

Brzdm ve veejn prdeln. Ne, po tdnu vyprat nepotebuju, je tu ale pstupn zsuvka, idle a stolek, a bezvt. U stolku nad mapou s kafem plnuju kudy kam tu na Sardinii. Sardinie nem tak vysok hory jako Korzika, ale "placka" to taky nen. Vchodn pobe jsem jel minule, ple na zpadnm behu m nelkaj, take pro tentokrt volm jzdu do Cagliary skrze ostrov - stedem.

Po pknm asfaltu SS 427 stoupm vedrem nahoru vstc mstu Tempio Pausiana. ulov kopce vude kolem, od silnice kam se podvm, jsou porostl neproniknutelnm kovm. Pichlavou, dole suchou, nahoe zelenou, nevysokou, ale hustou kle. Odhozen sirka, nedopalek, do takovho porostu neme znamenat nic jinho ne por. Kompaktn kleov porost naruuj jen ulov lomy. Pohled do nich je vdy stejn: bloky uly, orezl jeby, bagry a dal elezo, a jma zaplaven zelenou vodou. Do jednoho z nich zajdm. Chlpka, hajcho autogenem ulov kvdr se ptm po "kv" S: "Niente", kr rameny.

Na kraji Tempia se stavuju v dln. Potebuju tu vodu a uthnout zrctko. Chlapy jsou vstcn. Nechaj mne si uvait kafe a vypt ho v klidu a stnu kancele. Jinak Tempio, nic moc. Se Zbehem se me srovnvat jen co do velikosti. Pan mi porad kudy dl a tak jedu. Podle n je pede mnou krsn sek lesem s mnostvm fontnek. Uvidme, zda jsme si rozumli.

Jsem 700 vysoko a kopce kolem maj tsn nad 1000. Vonc les, trva, louky vude kolem. Jo, pan mla pravdu. S lesem, se objevuj i studnky. Skuten to tu je pkn jzda.

Pehoupnul jsem se pes sedlo a klesm dol k pehrad Coghinas. Stromy na tto stran kopce nahradili vinohrady. Nad pehradou jsem hodinu ped setmnm. ekal bych, e bude obehnna plotem, co by reservor cenn tekutiny. Ale ne, lze k n sejt. Zbytky tboi na jejm behu dvaj tuit, e legln. J k n na noc nejdu. Kvli komrm.

Na noc parkuju na paitu u laviky o kousek dl hnedle zkraje Oschiri. Jo, to je lep volba. Oschiri ije z pilehlch vinic. Ne se pln setm, tak mj "camp" mj nkolik uzounkch traktrk s postikovai. Nikdo nikde. Parda. Vichni mne nechvaj poklidn sedt na lavce. Jsem pjemn unaven. Ani dnes jsem stovku pro pr kilk neurazil. Ztra! Ztra by to mohlo vyjt!

Rno v pt mne bud bubnovn kapek na stan. Zvlaha trvnku se probudila. Nasazuju na trysku plechek a balm. Potebuju jet, bude vedro. Dchnu si po obd. Vinohrady vymizeli. Te jedu kolem sklizench pol (obil).

utr - pouta ped Otzana m podobu ulovho kopce zdobenho vlajkou Sardinie. Chlap v servisu se ptm na cestu do Cagliary. Nerozum mi ani to Cagliary.

V osm veer lezu do obchodu. Osloven pan je ochotn a bloud spolu se mnou mezi regly venkovskho obchdku hledajce "mustard" - hoici. Nenajde ji pro mne ani s pomoc dal pomocnice. Kupuju keup.

V devt oblkm reflex vestu a v deset rozsvcuju svtla. Serpentnama oputn silniky stoupm do tmy. Pt kilometr pede mnou nahoe v kopci je vesnice Llejda. Chci tam dojet. Bude tam plcek, lavika a voda na oplchnut tla. Pi elovce lapu nahoru. Zastavuje u mne auto. Star pn se mne nmeck pt, zda mm njak problm. "Ich habe kaine problm".

Llejda je spe msteko. V jedenct nikde ani (lidsk) noha. Zato tie nalapujcch koek na starobyl dldn potkvm na tucty. Stan stavm pod stechou altnu, v podstat v centru. Je to toti jedin vodorovn msto. Jinak je ve kolem naklonn rovina. Dky nonmu finii jsem se dostal o fous nad stovku (108). Musel jsem kvli n jet od rna do noci (pravda, byla i poledn siesta). Udlm-li ji i ztra, tak veer budu v Cagliary a sednu na lo smr Siclie. Vnitn spokojenost se mi rozlije po tle.

Namsto kohoutho kokrhn mne rno bud zvuky motorek, sktr, aut. Ne se zvednu, poslm dom Jie otzku, kdy mi pluje lo na Sicilii. Dnen nestihnu - to by musela jet po plnoci, ale ztej u jo. Na odpov neekm, bude mi stait, kdy ke mn doraz bhem dne. Stejnou otzku dvm chvli pot, skrz dvee oteven do ulice, chlapkovi u potae. Ml by prodvat kachliky, ale momentln v keft nikoho nem, take se mi me vnovat. Zjitn: lo na Scicilii, pluje dnes ve 20:00, a nebo a za tden - se mi nehod. Tu ve dvacet nestihnu a tden tu hnt ekajc na tu druhou se mi nechce. Nevm, co bych tu tden dlal. Take alternativn mnm pln. Msto do Palerma, popluju do Civitavechia. Tam to jezd kad den o pl dest. Mu jet s Cagliary nebo Olbia. Levnj (o 15e) to ale je z momentln vzdlenjho pstavu Olbia. "Ok, gracka prego". Rozhodnut kudy kam - Olbia? Cagliary?, nechvm na kiovatku. Jia mi potvrzuje zjitn. Ok. Dky.

Za zatku nakukuju do otevench dve "comunlu" - obecnho adu. Dovnit mne vtahuje pjemn chldek a vybledl fotky na zdech zachycujc zdej ivot ped sto lty. Nejzajmavj se mi zd fotka s chlapama. Vypadaj jak loupenci.

V Sorgono jsem 1000 nad moem. Kopce kolem maj 1400 - 1700. Les, lesy, vude kolem. S vodou nhle nen problm. Studnka v kad vesnici m przranost kilu. Pan v obchdku, kter jsem udlal trbu (je tu o poznn levnji 4e za kolnka, margarn a mlko je rozumn cena) mne nechv strit do zsuvky spirlu - navait si jej elektrikou. Parda. Pak si vam jet kafe. Parda. Bhem siesty se rozhoduju, e pojedu po SS128 do Olbia. Je to dl, kopci kolem to tam bude pkn. Ztra tam budu.

S plnm bichem nedojedu dl ne ke studnce za vesnici. Voda to je vn dar. Pak se natahuju na karimatku do stnu dubu korkovnku. Stn to je taky dar.

Spolenm znakem pro Sardinii i Korziku jsou prostlen cedule. A to nejen mimo msto. Nedoku si pedstavit, co to me bt za poten stt v obci na kiovatce, vythnout bouchaku a udlat: "Pif".

Konen jsem se rozjel. Jede mi to i dky silnici po kter frm. Skrz kopce prochz tunely, dol zase pekrauje mosty. Jo, jo, jo, to se pak jednomu ani nechce slzat. Kilometry polykm po destkch. Do u mi hraje Terka, Zuzka, Ondra "Hou, hou krvy jdou", atd. Kopce a dol defiluj kolem. Rozlpnul jsem se. Pdm silnic jako chrt po drze. I to je parda.

Nuoro podjdm tunelem uzavenm zkazem vjezdu a zvorou. Asi se bude opravovat. Tmu 800 m dlouhou mm jen pro sebe. Svtm si baterkou. Je ve mn mal duika, abych nenajel na njak utr. erno kolem je tak hust, e se v nm doslova ztrcm. Sveep se drm bl stedov ry jako by to bylo lano. Kdyby j nkdo pestihnul, tak bych tam zabloudil. Kdy se pede mnou objev svtlko na konci tunelu, tak jsem rd, e ho mm za sebou. Bylo to vn napnav.

Jedu, jedu se svtlama nekonenou adou olivovnk. Silnice je dvryhodn, podveern klima super, provoz dn. Jedeme mi to. Bav m to pelen non silnic. M to zase jinou atmosfru. Navc, krom jablka, nemm nic na svlaen hrdla. Vped mne tedy ene i nadje, e na vodu narazm.

O pl jedenct brzdm u oputnho barku na kiovatce. Nikde nikdo. Podsvcen npis "Carabinieri" psob dvryhodn. Zvonm na zvonek u mluvtka. Nic. Zajmm jen vlka za plotem. Po tetm pokusu to vzdvm. Jablko mi pro dneek bude muset stait. Kdy ale zanu stavt stan na parkoviti naproti, tak peci jen nkdo k brn pijede. Ne stam, veho nechat a pebhnout silnici, tak je auto za posuvnou brnou. Kdy ten "nkdo" vyleze z auta, tak do tkotu psa volm: "Perfavre aqua potbile!". Jo, zabralo to. Chlpek ve vojenskm mi pin hranatou dvoulitrovku. Podv mi ji skrze brnu. Smjeme se na sebe. Jsem rd. Dva litry zaenou ze, a zbude i na obtaen tla.

Rno to mm k molu osmdest po hlavn, nebo 120 po vedlej silnici. Veer bych tam chtl bt. Stodvacet by nemuselo vyjt a musel bych tam tret do pozt - take jedu po t hlavn. Zase mi to fr, obzvlt, kdy mi zaduje do zad. To pak nemusm ani lapat. Kopce kolem pozbyly vky, krajina vyschla. Pole sklizenho nizoukho obil kolem.

Ped obdem jsem zpt u moe. Vtr zlod se to vemi smry. Udret se pi nm v sedle je problm. Zajdm do Budoni. Nakoupit, a schovat se ped nm. Vam a siestuju v zvt restaurace. Na uklidnn dvm vtisku ti hodiny - do tech. Pak se budu muset zvednout, abych tch zbvajcch tyicet do odjezdu loky dorazil.

Pestoe vtr duje pod stejn ukrutn, vesmrn, nevypoitateln, nebezpen, tak svrbn nohou nevydrm ve dv. Takhle siln a nesmysln u ns nefouk. Kdyby jo, tak je zkaz vychzen. Opt si mohu vybrat, zda chci jet po hlavn, i po vedlej. Volm hlavn. Je na n i nkolik krtkch tunel, kter mne pust skrz kopec, kter vedlej silnice "per costa" obchz po skaliskch podl moe. Co mus bt pkn "o". Pokud se nebojte o ivot, e vs vtr sfoukne do pboje. Vm, e krom utr na t hlavn nic neuvidm. Rozhoduji e pro ni, jen protoe, e tam "mezi kopci" nebude tak foukat.

Peru se s kopcem, peru se s vtrem. Vped se sunu rychlost neka. I tuto pomalou jzdu musm na kilometru nkolikrt peruit a "zapatkovat se" nohama o asfalt, abych ustl nenadl poryv z boku. Kdybych nechtl bt veer v Olbia kvli lodi, tak bych to pro dneek zapchnul.

Poslednch 40 mi dalo zabrat. V ulicch Olbia, u to je dobr. V obchod na kraji nakupuju zsoby na cestu, fazole na veei, prky, tyi piva msto dvou... V historickm centru mi ob koi hlavy mi tesou zadkem, kolem. Na to, po zvren vyerpvajc tyictce, nemm nladu. Take z nezivnho historickho centra jedu do pstavu. Tady em starost o lstek a aludek. Pak se natahuju na zelen pait. Do oteven loky mm hodinu as. Parda.

Na tto lodi to je poprv, co mi lodnci Mion dvaj bokem. Do jaksi komrky - dispeinku. Kluk za stolem plnm knoflk kouk na olovnici visc na zdi. Podle toho, na kterou stranu je vychlena dv vyslakou pokyny regulovkm, kte usmruj tok aut v lodn gari doleva i doprava. Nemohu si to pedleit zazen kontrolujc sprvnost rozloen nkladu nevyfotit. S vietnamskou takou naplnnou vm potebnm stoupm nehybn na eskaltoru vzhru do patra. I tato lo je (pro mne) luxusnm dopravnm prostedkem. Spack rozmotvm na strategickm mst - u zsuvek, a jdu se porozhldnout po spre. Na cel lodi je jedin. Na WC invalid na tet palub a jet k tomu se studenou vodou. No co nadlm. Kapitnovi si stovat nebudu.

Kousek od ns parkuje, lpe eeno kotv, ona polsk plachetnice, kterou jsem potkal v Bonifaciu. Kdy lo v deset odraz, tak u je tma tmouc. Zbaven potu, prachu cest, pohodln zaboen do molitanu sedaky piju druh a pak tet pivo. Spolu s ostatnma (chlapama) koukm na fotbal a dojdm se konzervou tuku. Vzvy rozhlasu, abych vyuil "self bufet" se mne netkaj. Nejsem nmeck turista, kterch je na lodi plno. Ale i ti si jeho slueb uvaj jen stdm. Je mi dobe i tak.

V nedli rno vysedm na pevnin. Zatmco ostatn se hnni spalovacmi motory enou kamsi za nm, j zstvm. Ln mm vstc odbavovac hale. Cykloturistika je hold jin "kafo". Potm s tm, e tam budou idliky, zchody a bezvt. Do poslednho okamiku jsem nedokzal lec tlo odtrhnout od mkoukho koberce, a tak jsem rann hygienu na lodi nestihnul. Dlouh npis "CIVITAVECCHIA PORT OF ROMA" se ty nad celou dlouhou budovou.

Ve vestibulu je liduprzdno. Celou jej velkou prostoru okupuje jen jedna pan s kufrem, a parta uklze. Na zchod si u voln pstupn el. zsuvky vam kafe. Nad mapou zvauju kudy kam. Kdy jsem tady a ne na Siclii - co m nijak zvl᚝ nemrz - mus tam bt "hic". Vidt bych chtl m, Pompeje a Vesuv. Tam nkde bych to mohl otoit na sever, abych v polovin ervna - za msc, byl doma. Kdy si vam druh kafe tak mne uklizeka zane vyhnt hadrem, e chce vytrat. Protoe se mi ale voda v plechku dosud neva, tak se zdrhm pochopit, o j jde. Pochopm, a kdy mi voda v hrnku zane perlit. To u ale uklizeka perl taky. Sype na mne italtinu kulometnou rychlost. Je na domc pd, opr se do hlasu. Beru hrnek a mizm - ne mi do nj touchne kottem. Kdy po dal plhodin opoutm halu, tak ji ptelsky pokynu a podkuju: "Gracia segnora". Lb se mi, kdy mi odpov: "Nda", a pid smv. e si na zlou jen hrla, e jsme usmeni.

Do ma bych chtl jet pes Lago Branciano. Jenome to je nejen proti kopci, ale taky proti vtru, kter sice nen tak nepjemn jako vera, ale pod je dosti siln na to, aby mi npad jet proti nmu vymetl z hlavy. Take po drobnm pokusu se vracm zpt na kiovatku a jedu doleva. Na m podl pobe.

Silnice SS1, po kter jedu se jmenuje via Aurelia (tedy Zlat cesta). Pejmenoval bych ji na Cesta odpadk, protoe neustl svink "zdob" krajnici. Rozbit nepotebn vci, stavebn su, przdn obaly, krabice, flaky, plechovky. pna a nepodek kam se oko vrtne. Jinak mi to celkem fr. Dky soubn vedouc dlnici na m SS1 nen tlaenice, tak jako ve mstech. Tam nen kde zaparkovat. Auta stoj tsn vedle sebe. Take se snadno stane, e pi vycouvvn z ady stojcch aut mi jedno z nich neekan zk cestu. Jeho idi mne pi vycouvvn nem anci vidt, stejn jako j nemm kam, ani as uhnout. Rozhodl se couvat, a nedal blinkr - blbec. Nezadriteln mi zadkem nacouvv do cesty. Jedu rychle, zastavit nedoku. Uhnout doleva znamen vjet pod kola ady autu, kter mne mj vlevo. Je mi jasn, e stetu s kufrem auta nedoku zabrnit..., leda tak brilantn "mykou", kterou se vsunu mezi dv auta za mnou. idi dupne na brzdu prv vas a pot co mu v sebeobrann, drazn bouchnu do zadnho skla "combi" kufru. Pravou branou mu peletm nraznk... UF! To bylo o fous! Dal "UF" vypustm, kdy m ped pednm kolem o fous mine auto na kruhku. Jeho idi se rozhodnul k odboen pli pozd, a tak to stihnul tsn, vn tsn pede mnou. Minuli jsme se jen dky tomu, e jsem Myon pinutil jt do smyku. Podruh bhem hodiny se mi klepou kolena. Nedoku toho blba pochopit.

Zpestenm jzdy po via Aurelia jsou poutnci. Ti na fotce jdou z Francie. Pedtm byly v Compostele. ڞasn. I kdy nemluvme spolenm jazykem, tak si pkn pokecme. Nabzen pivo odmtaj. Krsn lid.

V podveer, ped osmou, jsem ped branou Cita de Vatikno. Brany jsem naplnil jdlem na pedmst - abych nemusel v centru utrcet. Je nedle, den kdy volm dom. Sedm pitom na schodech ped vatiknskou brnou. Hlsm, e za chvli budu ped basilikou sv. Petra.

Ped bazilikou, kterou znm z televize obleenou lidskm davem nikde nikdo. Jen pr zapomenutch turist, ebrk a policistu kroucch neustle kolem v elektromobilech. Rozdlvm si rybiky a pivo a koukm na tu ndheru. Na tu velkou a velkolepou ndheru, kterou nelze vyfotit, protoe se nevejde, doslova i v penesenm vznamu, do hledku jakkoliv kamery. ڞasnost okamiku mne nut, abych se vklee na dlab daleko ped kostelem pomodlil oten. Nedoku si pedstavit, e bych vypil pivo, sndl rybky, udlal fotku, sednul na kolo a popojel dl. Ne, to -pro mne v tuto chvli- nen mon.

Navigace mne pivd do parku nad Vatiknem. Je z nj ndhern pohled na rozsvcujc se m. Kopule sv. Petra je na dosah.

Pohled do navigace mne ujiuje o mnostv park, kter skt m. Se spanm by tedy tady neml bt problm. Do plnoci se toulm mstem. Chladn, pjemn vlhk vzduch, eka, nasvtlen fasdy dom, oblouky most, nmst, obelisky, sochy..., to ve mi defiluje ped oima. Ve kolem je ndhern, velik a velkolep. Nepopsateln ndhern, velik a velkolep.

Uondn dnem se "zavm" do parku nad nmstm Popolo. Nikde nikdo. Pestoe se ctm bezpen tak pas a penze schovvm do "mrtv schrnky" pod palmu u kter lem. Jeden nikdy nev. Stan nestavm. Hvzdy nade mnou krsn svt, pret nebude, ani nhodou. Nejvt nebezpe tum od zavlaovacch trysek. Ale mon e se i jich obvm zbyten. Trvnk, na kterm jsem si ustlal, je vyschl na troud. Uvidm rno. Te u nikam nejdu.

Rno mne bud pes zafunnm do ucha. Pobhajc, klikujc, rychle jdouc a velijak jinak sportujc lovkov jsou vude kolem. Lenost se nedoku pohnout. Z pelechu mne vyhnj a zavlaovac trysky, kter spust kanondu ze vech stran. Urychlen svoje leen pesunuju na pskem sypanou cestu, aby mi nezmoklo prdlo.

Z "mho" parku je krsn pohled na rann, sv, slunkem neunaven m. A se podvm ktermkoliv smrem, tak vude kolem n k nebi zdobn ve, stechy, kopule. Z vyhldkov laviky, na kter sndm, mm msto jako na dlani. Nevm, kolik se plat za takto vstavn msto v restauraci. J to mm gratis, k noclehu. Nmst pode mnou postupn zapluj turisti. Lidiek je jako mku.

Po via Corzo pijdm tlaenic aut k basilica San Amborgio. Zamykm u n Myon, protoe se nedoku s naloenm kolem propltat mas turismem. Dv, ne vyrazm na okrun poznvaku kolem kostela po ndhernch velkolepch a velkch pamtkch (jejich jmna si nezapamatuju), nakukuju dovnit. Fantastick dlo.

Po hodin se k Myoovi vracm. Je na svm mst. Nemu se dokat, a si otevu jedno ze ty piv, kter mm v branch. Podstatn se oteplilo.

Po pivku se posunuju pod velkolep ble mramorov palc na piazza Venezia. S "sty dokon" obdivuju jeho ndhernou, fantasticky velkolepou architekturu. Kloubc sloupov, sochy, schodit, kany... Ne, skuten, je to neskuten krsn palc. Jsem rd, e jsem tu u nj, e jsem sem do ma zajel.

Je as obda. A tak dole pod nm, kousek od zastvky tramvaje, v parku, ve stnu strom, vytahuju kotlk, vai a zanu vait sladk nudle. Lb se mi to do t mry, e si vaen obda na tak interesantnm mst vyfotm - a to je posledn Mioova fotka. Kdy si nacpu pupek, tak se i pes zkaz vstupu na trvnk, na nj (ten trvnk) nathnu. Je po poledni a pvtiv rann slunko se mn na hnouc zbsilou kouly.

Po hodinovm "lofku" se zvedm. Mion zamykm k plotku, kterm je trvnk obehnn a jdu prozkoumat ndhern, obdivuhodn palc a jeho okol. Po dlouhm schoditi stoupm nahoru, prochzm skrz sloupy, dotkm se ho, vstupuju dovnit. Z ohromn vnitn prostory sl chldek. Interir palce je asn. Pot co jm projdu, koukm z jeho balknu na zchtral, zvtral a (zase) obrovsk Koloseum. Stavba koloslnch rozmr bude mm dalm clem. Vracm se k Mioovi. Cestou k nmu si v jedn z nkolika kaen namm triko. To je nejlep obrana proti ostrm spalujcm slunenm paprskm. Te, v pli kvtna, jet lze jeho r na mstskm dldn vydret. Ve vrcholnm lt mus bt dky nmu prohldka vnho msta nesnesiteln.

Jet ne projdu zatkou, za n u m stt mj Mio, tak se "masruju" mylenkou, e tam nebude. Se "estm smyslem" to nem co dlat. e kolo nenajdu tam, kde jsem jej opustil, mne napad pokad, kdy jej nkde zanechvm o samot. To je riziko ivota na cestch, kter musm nst nebo, nemohu cestovat. Mezi tm nic nen. S pibvajcmi rmy na jeho rmu se o Mion bojm m dl tm mn. Mm, ty jeho jen m dvrn znm, odeninky, rmy a jizvy rd. Na rmu. Batoinch. Vbav. Dvaj mu a tomu vemu dal rozmr: pam a s n i dui. Kdy projdu zatkou, za n u se m pot Myo objevovat, vystrkovat rohy, stt, trpliv na mne ekat...tak pestanu vnmat. Horko. Hluk. Turisty obklopujc ndhern palc. Auta. Autobusy. Motorky. as. Postupn jsou ty jednotliv vjemy, vytsovny z mozku ven. Postupn, jak se mj krok naptm zrychluje, ...nebo zpomaluje, protoe postupn odhaluju zkout, msto u plotu ve kterm by ml Mio bt..., ale nen.... Nedviv si prohlm przdn msto, vzduch u plotu. Rozhlm se kolem, v nadji, e jsem si spletl msto..., ale ne. Bohuel NE! Letk, na kterm jsem pi vaen sedl tady je, zatmco msto kola je NIC. Skuten! Je to tak! Mio, a s nm i ve ostatn, TADY NEN! Dlouh ti minuty chodm kolem przdnoty, ne se smm s neuvitelnou realitou, e mi odenho, unavenho, naloenho Mion nkdo majznul! Neuviteln, to je tm vce, e u obchod tu postvaj daleko ulechtilej plnokrevnci, s nimi ten mj dobrk soumar nesnese srovnn. "No to snad nen mon, oni mi ukradli kolo!", eknu nahlas sm sob, abych ml v hlav jasno. Instinktivn si pitom shnu na krk, kde mi v kapsice na rce pod mokrm trikem vis doklady. Nsledn, hrbnu do ledvinky. Penze, telefon a doklady mm taky komplet. K tomu mi zbylo to, co mm na sob: triko s npisem "BAMBIRIDA", kiltovka, cykloortky, a brle. j se mm...

Napadne mne, e mi kolo coby podezel objekt, zadrela policie. e jej "zadreli", prozkoumali trenky, a te jim stoj na sluebn, a nev si s nm rady. Vojci v helmch, neprstelnch vestch a se samopaly, tu jsou na kadm rohu openi o auto v khaki barvch. Racionln to ale pokldm za nepravdpodobn, protoe by mi tam jist (mon) msto kola nechali njak vzkaz. Nevm. Kadopdn jdu na policii. Buto si kolo vyzvednout, nebo nahlsit jeho krde. Abych ml doklad potebn pro pojiovnu. Pedtm, ne na nepli vzdlenou sluebnu dojdu, volm Jie dom, abych j ekl, e mi lohli kolo, a a mi na pojiovn zjist, jak nleitosti m mt protokol o krdei. Jia mi vol obratem: napi tam vechno, bus dom ti jdu zjiovat.

Ped sluebnou pokuuj ti strnci. Jednomu z nich do rachotu aut vysvtluju jednoduchou anglitinou: "Jsem Petr Skla z esk republiky. Tam bylo moje kolo (kde uku rukou). Nen tady moje kolo (kde uku rukou)?". Ani bych ml pocit, e mi rozum, tak mne carabinjer mvnutm ruky odesl do otevench vysokch dubovch vrat. Do vestibulu sluebny carabinjer na piaza de Venezia. Ve vestibulu nikdo nen. Jen j a pes plexisklo "recepce" mne pohledem kontrolujc carabiner v uniform. Pes chrastc mluvtko mu, co mon nejzetelnji, tak abych eliminoval svoji vadu ei, kladu stejnou otzku: "Tam bylo moje kolo. Tam nen moje kolo. Nen tady moje kolo? Kdy pokad zakrout hlavou, mm definitivn jasno. Mio je skuten v "pldeli". Lekce "Na policii" byla v uebnici anglitiny pro samouky moj oblbenou, a tak operativn zamuju slovko a zanm znovu: "Tam bylo moje kolo. Tady nen moje kolo. Ukradli mi moje kolo"..., a ekm, e policajt v kukani mi pod oknkem pole njak blanket papru. J ho vyplnm, on oraztkuje a j pjdu na bus. Jsem si jist, e pokud um anglicky alespo tak (patn) jako j, tak mi neme nerozumt. Pokud ne, tak jsem ochoten mu to napsat. To jsem si naprtal dobe. Jenome on mne msto toho odhn vmluvnm mchnutm ruky pry. Gestem, ktermu nejde nerozumt. Znovu a znovu mu opakuju, o mi jde, a on mi znovu a znovu dv najevo, e ho to nezajm, e pro mne nic neudl, e mm odejt, a nechat ho dl sedt v klidu na idli. Po tetm pokusu o domluvu se vzdvm, protoe mi zvon telefon. Vol mi Jia. Dv mi informaci, v kolik a odkud mi jede bus, na kter mi u koupila lstek, a telefonn slo na eskou ambasdu slouc echm v Itlii v nouzi. Vzpt toto slo vyukvm. Pjemnmu hlasu vysvtluji, co se mi stalo a co potebuji. Radu ze sluchtka: "Najdte njakho policistu (carabinjera) a pedejte mu telefon", pokldm za jednoduch een m situace, kdy se mnou nikdo nechce bavit. Pavouk v kukani je mimo hru. Ten ruku pro sluchtko nenathne ani nhodou. S mobilem u ucha tedy vychzm ven, ped sluebnu. Tam stle stoj oni ti carabinjei, kte mne pedtm poslali dovnit. S vtou do telefonu: "U prosm stojm u policajta, pedvm mu telefon, mluvte prosm italsky", (nae se z telefonu zane ozvat -" prnto, prnto"), natahuju ruku k nejble stojcmu carabinjerovi s: "Perfavre telefono". Pedpokldm, e si policajt to italsky mluvc sluchtko vezme a pilo k uchu... Jenome, on ped "prnto, prnto", kter se z nho ozv drazn a nalhav jako S.O.S z Titaniku, zane k mmu divu uhbat. Doslova a do psmene. Zatmco j mu nutm telefon naped do dlan, a pot pod ucho, tak on ped nm aktivn unik. Naped dlan, a pak hlavou, uchem... Jeho reakce mne zar. Nerozumm j ani za mk... Pro prch Italsk policista ped italsky mluvcm sluchtkem? Pro jej alespo nevyslechne!!! Pro se nechop zchrannho lana, kter pro mne v tu chvli ten hlas nahrazuje. Pro? Pro? Pro? To mne napad, zatm co on se krout, a od sluchtka odkln... Jenome j POTEBUJU, aby tu pan co do sluchtka stle jet vytrvale vysl: "Pronto! Pronto!" vyslechnul, a POMOHL MI! ...a tak mu telefon pokldm na irok rameno uniformy..., a jsem rd, e telefon chytne, aby nespadl na zem. Pedpokldm, e te, kdy u ho dr v ruce, si stle a vytrvale italsky mluvc telefon pilo k uchu. jak jsem naivn. Omyl! Pod jej pstojcmu kolegovi, kter jej vezme do ruky a neutuchajc voln "prnto, prnto" ukon stiskem ervenho tlatka. Kdy mi po tto minutu trvajc scnce mlc telefon beze slova vrac, tak mi na moji otzku, do n pelvm svj div: "Why?", zstanou dluit odpov. dn z tch t nepromluv ani slovo. Jen koukaj, a pokuuj. Pot co se mi telefon vrt do ruky, znovu vytm dlouh slo: "Dobr den, to jsem zase j, Skla Petr. Carabinjei mi ukonili V hovor. Co mm dlat?". "Kde jste pesn?". "Na sluebn carabinjer na piaza Venezzia v m". Nabdka, kter zazn ze sluchtka mi je dal nadj - a dkazem, jak moc ochotn pomoci mi je ena na druhm konci: "Vte co, j tam zavolm a pak zavolm Vm, co jsem vydila". Se slovy: "Super. Dkuji." ukonuji hovor a pesunuju se zpt z ulice do chladivho vestibulu sluebny. Aby tam strnk za plexisklem recepce nebyl tak sm. Po minut, co na sebe koukme jako dv zvtka (on pavouk, j moucha), mu zvon telefon - vol esk ambasda, pomyslm si. Zatmco na sebe vzjemn kvme hlavou, obsah hovoru si domlm. Pedpokldm, e mu za plexisklem ze sluchtka u ucha sly zhruba toto: "Dobr den, velvyslanectv esk republiky v Itlii.... Prv u vs je mu (v cykloortkch a lutm triku). M doklady, m penze, m jzdenku na bus. Ukradli mu ped chvl na nmst kolo a s nm i ve potebn. Potebuje nahlsit zcizen vc, aby ml po nvratu dom doklad pro svoji pojiovnu a mohl nahlsit pojistnou udlost..." Virtuln sleduju rozhovor a vizuln karabinjera. V duchu, jak tak na sebe kvme hlavou, si pedstavuju, jak mi po skonen hovoru podsune kvrou pod oknkem blanket papru, na kter j vypu seznam zcizench vc. On na nj d raztko, podpis a j vypadnu... Vzpt pot co karabinjer domluv - polo sluchtko, mi zvon mobil. Vol mi znm hlas z ambasdy: "Vypad to blb. Pn nen moc ochotn, m tam (pr) plno lid, nem na vs as, mte si pokat." "Ale on tu nikoho nem. J jsem tu sm. Za ti hodiny mi jede bus. Nemu tady ekat! Co mm dlat? Potebuju ten papr pro pojiovnu. Je toho vc jak za 30000!" "Tak se pokuste najt jinou sluebnu, kde s vmi ten protokol sep. A tam budete tak mi zase zavolejte, rda vm pomohu". "Dkuji, jste moc hodn, ale j u dnou jinou sluebnu hledat nepjdu. Dkuji za ochotu". ...a tak poraen neochotou opoutm vestibul. S toho jak jsem na sluebn pochodil mm v hlav zmatek. Pohnutky zlodje co mi ukradnul kolo pochopit doku. Motiv policajt mi vak unik. Moc asu na filosofovn nemm. Musm toti jet najt internetovou kavrnu, kde mi vytisknou lstek na bus do Prahy, koupit si nco na jdlo, pesunout se na bus statione Triburtina. Odkud mi to za ti hodiny jede...

Hodinu ped odjezdem busu jsem na zastvce MHD, kterou jsem si proel u jednou, kdy mne na ni, po m otzce: "Bus stazione Triburtina?", beze slova poslal gestem policista. Gestem, kter jsem (myln) pochopil, jako e to je ta "Triburtna". Zatmco jsem to (gesto) mnl pochopit jako informaci - odkud se na Triburtnu dostanu. Te s ist hlavou, se mi ale nezd, e by tato "MHD" zastvka, slouila i pro spoj m - Mnichov. Vyloueno to ale nen. Nezd se mi to a tak se ptm lidiek okolo. Vtina z nich jsou turisti jako j. Je to tu stejn jako v Praze na Staromku. Nerozum. Nevd. Nechtj. Relevantn odpov mi dv a mladk: "Toto nen Tribuntna, ale jezd odtud busna Triburtnu". Teprve v tu chvli pochopm, e policista mi bez jedinho slova pouze ukzal zastvku mstsk dopravy odkud se na Triburtinu mstskou linkou dostanu. Ne, skuten to jsem z pouhho gesta pochopit nemohl. "Mohu si koupit lstek v autobusu?. "Ne", "Kde si mohu koupit lstek?". "V tabku". "Kde je tabk?". "Tmhle", ekne mladk a pole mne gestem za blok dom. Zdrhm si pro MHD lstek a pak zpt. Udchan sku do MHD linky s npisem Triburtina. Do odjezdu dlkovho spoje zbv ti tvrt hodiny. idika busu mi slibuje, e tam budeme za dvacet minut, a e to je "last stacione". M pravdu. Na Triburtin jsme za dvacet minut, a je to konen - nejen tto linky. Je to konen nejrznjch bus linek (mstskch, mezimstskch, mezisttnch) a vlak. Triburtina je vcepodlan mravenit, ve kterm zoufale a rychle hledm mj bus do Mnichova. Te, bezmla o pl dest, u je vude tma. Prvn informtor v reflexn vest mne natst posl sprvnm smrem - take nebloudm pli dlouho. K mmu busu "spasiteli" pibhm ve chvli, kdy mu idi otvr dvee, a kdy se do nj zan hrnout hlouek pasar. Nemm dn zavazadla, take vechny pedbhm. Nemu se dokat, a se zabom do bezpe zelen alounn sedaky s npisem Flix bus. S jeho rozjezdem busu ze mne pad napt. Jedu dom. e pedasn, to mi nevad. I tak jsem vidl dost. Vad mi, e se vracm bez Mion - kola, kter mi dali Authorci, kola ktermu jsem dal dui. Vad mi, e za mnou zstv definitivn a nenvratn nejcennj sbrka pedmt, kterou jsem kdy nashromdil. Kolekce vzpomnek sesbran nap Evropou: n z tureck trnice, lce od rumunskho popa, patek pro tst sebran v dtstv, talisman z Irska, ooupan branika na dvrn znm nad, reflex vestu od skotskho nmonka, vtrovku co se mnou jezd dvacet let, nepochopiteln drahou elovku ze vdska, a tak dle. To vechno co se mnou mlo jt a do mho konce, te nkdo vezme a hod do koe, protoe pro nho m poklady budou bezcennou sbrkou neprodejn vetee bez obsahu.

...a jak to bylo dl?

Po nvratu jsem o tom, jak jsem piel o Mion napsal Authorkm. Jednak abych si postoval, a taky proto, aby mi pomohli zaplcnout "dru" v rodinnm rozpotu..., a oni mi poslali z brusu novho "Erlajna". Jen tak, ani by za to, e e problmy, kter nezpsobili, cokoliv chtli.

Kdy jsem si to krsn, asn, ndhern kolo na prodejn Denali vyzvedval, tak mi bylo smutno a radostn zrove. Smutn mi bylo, protoe jsem se nedokzal odtrhnout od pedstavy, kolik mi d prce, udlat z toho nmho chladnho krasavce, mluvcho kamarda s du. To um jen as a cesta. Radostn z mylenky, e Meceni dosud ij. Authorci dky!

CESTA DALEK S AUTHOREM NELEK

 


 

Petr Cibulka petr.cibulka@author.cz
Komu: skalovizab@seznam.cz

jsem rad, ze zas mate nase/ sve kolo
Petr